Žalmy

Kapitola 77

1 Hlas muj k Bohu, když volám, hlas muj k Bohu, aby ucha naklonil ke mne.
2 (77:3) V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez prestání, a nedala se potešiti duše má.
3 (77:4) Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, premyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch muj. Sélah.
4 (77:5) Zdržoval jsi oci mé, aby bdely; potrín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
5 (77:6) I pricházeli mi na pamet dnové predešlí, a léta dávní.
6 (77:7) Rozpomínal jsem se v noci na zpevy své, v srdci svém premyšloval jsem, a zpytoval to duch muj, prave:
7 (77:8) Zdali na veky zažene Buh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
8 (77:9) Zdali do konce prestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
9 (77:10) Zdali se zapomnel smilovávati Buh silný? Zdaž zadržel v hneve milosrdenství svá? Sélah.
10 (77:11) I rekl jsem: Tot jest má smrt. Ale ucinít promenu pravice Nejvyššího.
11 (77:12) Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a pripomínati sobe divné ciny tvé, od starodávna.
12 (77:13) A premyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
13 (77:14) Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Buh?
14 (77:15) Ty jsi ten Buh silný, jenž ciníš divné veci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
15 (77:16) Vysvobodil jsi ramenem lid svuj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah.
16 (77:17) Videlyt jsou te vody, Bože, videly te vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
17 (77:18) Vydali povodne oblakové, vydala hrmot nebesa, ano i kamenícko tvé skákalo.
18 (77:19) Vznelo hrímání tvé po obloze, blýskání osvecovalo okršlek zemský, pohybovala se a trásla zeme.
19 (77:20) Skrze more byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepejí tvých nebylo znáti.
20 (77:21) Vedl jsi jako stádo lid svuj skrze Mojžíše a Arona.