Žalmy

Kapitola 31

1 V tebe, Hospodine, doufám, nedejž mi zahanbenu býti na veky, pro spravedlnost svou vysvobod mne.
2 (31:3) Naklon ke mne ucha svého, rychle vytrhni mne; budiž mi pevnou skalou a domem ohraženým, abys mne zachoval.
3 (31:4) Nebo skála má a hrad muj ty jsi, protož pro jméno své ved i doved mne.
4 (31:5) Vyved mne z leci, kterouž polékli na mne; nebo síla má ty jsi.
5 (31:6) V ruce tvé poroucím ducha svého, nebo jsi mne vykoupil, Hospodine, Bože silný a verný.
6 (31:7) Nenávidím tech, kteríž následují pouhých marností, nebo já v Hospodinu nadeji skládám.
7 (31:8) Plésati a radovati se budu v milosrdenství tvém, že jsi vzezrel na mé trápení, a poznal jsi v ssoužení duši mou.
8 (31:9) Aniž jsi mne zavrel v ruce neprítele, ale postavil jsi na širokosti nohy mé.
9 (31:10) Smiluj se nade mnou, Hospodine, nebo jsem ssoužen, tak že usvadla zámutkem tvár má, duše má, i život muj.
10 (31:11) Žalostí zajisté zhynulo zdraví mé, a léta má od úpení, zemdlena bídou mou síla má, a kosti mé vyprahly.
11 (31:12) U všech neprátel svých jsem v pohanení, a nejvíce u sousedu, známým pak svým jsem strašidlem; kteríž mne vídají vne, utíkají prede mnou.
12 (31:13) Vyšel jsem z pameti tak, jako mrtvý, ucinen jsem jako nádoba rozražená.
13 (31:14) Nebo slýchám utrhání mnohých, strach odevšad, když se proti mne spolu puntují, lstive premýšlejíce, jak by odjali duši mou.
14 (31:15) Ale já v tobe nadeji skládám, Hospodine; rekl jsem: Buh muj jsi ty.
15 (31:16) V rukou tvých jsou casové moji, vytrhni mne z ruky neprátel mých a tech, kteríž mne stihají.
16 (31:17) Osvet tvár svou nad služebníkem svým, zachovej mne pro milosrdenství své.
17 (31:18) Hospodine, at nejsem zahanben, nebo jsem te vzýval; nechat jsou zahanbeni bezbožníci, a skroceni v pekle.
18 (31:19) Onemejte rtové lživí, kteríž mluví proti spravedlivému tvrde, pyšne a s potupou.
19 (31:20) Ó jak veliká jest dobrotivost tvá, kterouž jsi odložil tem, jenž se bojí tebe, a kterouž jsi ciníval doufajícím v tebe pred syny lidskými.
20 (31:21) Ty je skrýváš v skrýši oblíceje svého pred vysokomyslností cloveka, skrýváš je jako v stanu pred jazyky svárlivými.
21 (31:22) Požehnaný bud Hospodin, nebo prokázal ke mne divné milosrdenství své jako v meste ohraženém.
22 (31:23) Já zajisté když jsem pospíchal, rekl jsem: Zavržent jsem od ocí tvých, ale ty jsi vyslyšel hlas pokorných modliteb mých, když jsem k tobe volal.
23 (31:24) Milujtež Hospodina všickni svatí jeho, nebot ostríhá verících Hospodin, a též odplací vrchovate tomu, kdož pýchu provodí.
24 (31:25) Zmužile sobe cinte, (a posilní Buh srdce vašeho), všickni, kteríž nadeji máte v Hospodinu.