Žalmy
Kapitola 62
Prednímu z kantoru Jedutunovi, žalm Daviduv. (62:2)1 Vždy predce k Bohu má se mlcelive duše má, od nehot jest spasení mé.
2 (62:3) Vždyt predce on jest skála má, mé spasení, vysoký hrad muj, nepohnut se škodlive.
3 (62:4) Až dokud zlé obmýšleti budete proti cloveku? Všickni vy zahubeni budete, jako zed navážená a stena nachýlená jste.
4 (62:5) Však nic méne radí se o to, jak by jej odstrcili, aby nebyl vyvýšen; lež oblibují, ústy svými dobrorecí, ale u vnitrnosti své proklínají. Sélah.
5 (62:6) Vždy predce mej se k Bohu mlcelive, duše má, nebo od neho jest ocekávání mé.
6 (62:7) Ont jest zajisté skála má, mé spasení, vysoký hrad muj, nepohnut se.
7 (62:8) V Bohu jest spasení mé a sláva má; skála síly mé, doufání mé v Bohu jest.
8 (62:9) Nadeji v nem skládejte všelikého casu, ó lidé, vylévejte pred oblícejem jeho srdce vaše, Buh útocište naše. Sélah.
9 (62:10) Jiste žet jsou marnost synové lidští,a synové mocných lživí. Budou-li spolu na váhu vloženi, lehcejší budou nežli marnost.
10 (62:11) Nedoufejtež v utiskování, ani v loupeži, a nebývejte marní; statku pribývalo-li by, neprikládejte srdce.
11 (62:12) Jednou mluvil Buh, dvakrát jsem to slyšel, že Boží jest moc,
12 (62:13) A že tvé, Pane, jest milosrdenství, a že ty odplatíš jednomu každému podlé skutku jeho.
