Žalmy
Kapitola 36
Prednímu z kantoru, služebníka Hospodinova Davida. (36:2)1 Prevrácenost bezbožníka pojištuje u vnitrnosti srdce mého, že není žádné bázne Boží pred ocima jeho.
2 (36:3) Nebo mu ona pochlebuje pred ocima jeho, aby vykonal nepravost svou až do zošklivení.
3 (36:4) Slova úst jeho jsou nepravá a lstivá, prestal srozumívati, aby dobre cinil.
4 (36:5) Nepravost smýšlí i na ložci svém, ustavuje se na ceste nedobré, zlého se nevaruje.
5 (36:6) Hospodine, až do nebes milosrdenství tvé, pravda tvá až do nejvyšších oblaku.
6 (36:7) Spravedlnost tvá jako nejvyšší hory, soudové tvoji jako hlubokost nesmírná; lidi i hovada sám zachováváš, Hospodine.
7 (36:8) Jak prevelmi drahé jest milosrdenství tvé, Bože, a protož synové lidští v stínu krídel tvých doufají.
8 (36:9) Tucností domu tvého rozvlažováni bývají, a potokem rozkoší svých napájíš je.
9 (36:10) Nebo u tebe jest studnice života, a v svetle tvém svetlo vidíme.
10 (36:11) Rozprostri milosrdenství své na ty, kteríž tebe znají, a spravedlnost tvou na uprímé srdcem.
11 (36:12) Nechažt nedotírá na mne noha pyšných, a ruka bezbožníku at mne nezavozuje.
12 (36:13) Tam, kdež padají cinitelé nepravosti, poraženi bývají, a nemohou povstati.
