Žalmy

Kapitola 49

1 Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
2 (49:3) Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
3 (49:4) Ústa má mluviti budou moudrost, a premyšlování srdce mého rozumnost.
4 (49:5) Nakloním k prísloví ucha svého, a pri harfe vykládati budu prípovídku svou.
5 (49:6) I proc se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost tech, kteríž mi na paty šlapají, mne obklíciti mela?
6 (49:7) Kteríž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
7 (49:8) Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemuže, ani Bohu za nej dáti mzdy vyplacení,
8 (49:9) (Nebot by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedet toho na veky),
9 (49:10) Aby živ byl vecne, a nevidel porušení.
10 (49:11) Nebo se vídá, že i moudrí umírají, blázen a hovadný clovek zaroven hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
11 (49:12) Myšlení jejich jest, že domové jejich vecní jsou, a príbytkové jejich od národu do pronárodu; procež je po krajinách nazývají jmény svými.
12 (49:13) Ale clovek v sláve netrvá, jsa podobný hovadum, kteráž hynou.
13 (49:14) Taková snažnost jejich jest bláznovstvím pri nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah.
14 (49:15) Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale uprímí panovati budou nad nimi v jitre; zpusob pak onechno aby zvetšel, z príbytku svého octnou se v hrobe.
15 (49:16) Ale Buh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne prijme. Sélah.
16 (49:17) Neboj se, když by nekdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
17 (49:18) Pri smrti zajisté niceho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
18 (49:19) Actkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobe ciste povoluje:
19 (49:20) A však musí se odebrati za vekem otcu svých, a na veky svetla neuzrí.
20 (49:21) Summou: Clovek jsa ve cti, neusrozumí-li sobe, bývá ucinen podobný hovadum, kteráž hynou.