Jan

Kapitola 9

1 Pomíjeje Ježíš, uzrel cloveka slepého od narození.
2 I otázali se ucedlníci jeho, rkouce: Mistre, kdo jest zhrešil, tento-li, cili rodicové jeho, že se slepý narodil?
3 Odpovedel Ježíš: Ani tento nezhrešil, ani rodicové jeho, ale aby zjeveni byli skutkové Boží na nem.
4 Ját musím delati dílo toho, kterýž mne poslal, dokudž den jest. Pricházít noc, kdyžto žádný nebude moci delati.
5 Dokudž jsem na svete, Svetlo jsem sveta.
6 To povedev, plinul na zemi, a ucinil bláto z sliny, i pomazal tím blátem oci slepého.
7 A rekl jemu: Jdi, umej se v rybníku Siloe, jenž se vykládá: Poslaný. A on šel a umyl se, i prišel, vida.
8 Sousedé pak a ti, kteríž jej prve vídali slepého, rekli: Však tento jest, kterýž sedával a žebral?
9 Jiní pravili, že ten jest, a jiní, že jest podoben k nemu. Ale on pravil: Já jsem.
10 Tedy rekli jemu: Kterak jsou otevríny oci tvé?
11 On odpovedel a rekl: Clovek ten, kterýž slove Ježíš, bláto ucinil a pomazal ocí mých, a rekl mi: Jdi k rybníku Siloe, a umej se. I odšed a umyv se, prohlédl jsem.
12 I rekli jemu: Kde jest ten clovek? Rekl: Nevím.
13 Tedy privedli toho, kterýž nekdy byl slepý, k farizeum.
14 Byla pak sobota, když Ježíš ucinil bláto a otevrel oci jeho.
15 I tázali se ho opet i farizeové, kterak by prozrel. On pak rekl jim: Bláto položil mi na oci, a umyl jsem se, i vidím.
16 Tedy nekterí z farizeu rekli: Tento clovek není z Boha, nebo neostríhá soboty. Jiní pravili: Kterak muže clovek hríšný takové divy ciniti? I byla ruznice mezi nimi.
17 Tedy rekli opet slepému: Co ty o nem pravíš, že otevrel oci tvé? A on rekl: Že prorok jest.
18 I neverili Židé o nem, by slepý byl a prozrel, až povolali rodicu toho, kterýž byl prozrel.
19 A otázali se jich, rkouce: Jest-li ten syn váš, o kterémž vy pravíte, že by se slepý narodil? Kterakž pak nyní vidí?
20 Odpovedeli jim rodicové jeho a rekli: Vímet, že tento jest syn náš a že se slepý narodil.
21 Ale kterak nyní vidí, nevíme; aneb kdo jest otevrel oci jeho, myt nevíme. Však má léta, ptejte se ho, on sám za sebe mluviti bude.
22 Tak mluvili rodicové jeho, že se báli Židu; nebo již tak byli uložili Židé, kdož by ho koli vyznal Kristem, aby byl vyobcován ze školy.
23 Protož rekli rodicové jeho: Mát léta, ptejte se jeho.
24 I zavolali po druhé cloveka toho, kterýž býval slepý, a rekli jemu: Vzdej chválu Bohu. My víme, že clovek ten hríšník jest.
25 I odpovedel on a rekl: Jest-li hríšník, nevím, než to vím, že byv slepý, již nyní vidím.
26 I rekli jemu opet: Cot ucinil? Kterak otevrel oci tvé?
27 Odpovedel jim: Již jsem vám povedel, a neslyšeli jste? Což opet chcete slyšeti? Zdaliž i vy chcete ucedlníci jeho býti?
28 I zlorecili jemu a rekli: Budiž ty sám ucedlníkem jeho, ale myt jsme Mojžíšovi ucedlníci.
29 My víme, že Mojžíšovi mluvil Buh, tento pak nevíme, odkud jest.
30 Odpovedel ten clovek a rekl jim: Tot jest jiste divná vec, že vy nevíte, odkud jest, a otevrel oci mé.
31 Víme pak, že Buh hríšníku neslyší, ale kdo by byl ctitel Boží a vuli jeho cinil by, toho slyší.
32 Od veku není slýcháno, aby kdo otevrel oci slepého tak narozeného.
33 Byt tento nebyl od Boha, nemohlt by nic uciniti.
34 Odpovedeli a rekli jemu: Ty jsi všecken se v hríších narodil, a ty náš ucíš? I vyhnali jej ven.
35 Uslyšel pak Ježíš, že jsou jej vyhnali ven. A když jej nalezl, rekl jemu: Veríš-liž ty v Syna Božího?
36 Odpovedel on a rekl: I kdož jest, Pane, abych veril v neho?
37 I rekl jemu Ježíš: I videl jsi ho, a kterýž mluví s tebou, ont jest.
38 A on rekl: Verím, Pane, a klanel se jemu.
39 I rekl jemu Ježíš: Na soud prišel jsem já na tento svet, aby ti, kteríž nevidí, videli, a ti, jenž vidí, aby slepí byli.
40 I slyšeli to nekterí z farizeu, kteríž s ním byli, a rekli jemu: Zdali i my slepí jsme?
41 Rekl jim Ježíš: Byste slepí byli, hríchu byste nemeli; ale nyní pravíte: Vidíme, protož hrích váš zustává.