Jan

Kapitola 14

1 Nermutiž se srdce vaše. Veríte v Boha, i ve mne verte.
2 V domu Otce mého príbytkové mnozí jsou. Byt nebylo tak, povedel bych vám.
3 Jdut, abych vám pripravil místo. A odejdu-lit, a pripravím vám místo, zaset prijdu, a poberu vás k sobe samému, abyste, kde jsem já, i vy byli.
4 A kam já jdu, víte, i cestu víte.
5 Dí jemu Tomáš: Pane, nevíme, kam jdeš. A kterak mužeme cestu vedeti?
6 Dí jemu Ježíš: Já jsem cesta, i pravda, i život. Žádný neprichází k Otci než skrze mne.
7 Byste znali mne, také i Otce mého znali byste; a již nyní jej znáte, a videli jste ho.
8 Rekl jemu Filip: Pane, ukaž nám Otce, a dostit jest nám.
9 Dí jemu Ježíš: Tak dlouhý cas s vámi jsem, a nepoznal jsi mne? Filipe, kdož vidí mne, vidí Otce, a kterak ty pravíš: Ukaž nám Otce?
10 A což neveríš, že já v Otci a Otec ve mne jest? Slova, kteráž já mluvím vám, sám od sebe nemluvím, ale Otec ve mne prebývaje, ont ciní skutky.
11 Vertež mi, že jsem já v Otci a Otec ve mne; nebo aspon pro samy skutky verte mi.
12 Amen, amen pravím vám: Kdož verí ve mne, skutky, kteréž já ciním, i on ciniti bude, a vetší nad ty ciniti bude. Nebo já jdu k Otci svému.
13 A jestliže byste co prosili ve jménu mém, tot uciním, aby oslaven byl Otec v Synu.
14 Budete-li zac prositi ve jménu mém, ját uciním.
15 Milujete-li mne, prikázání mých ostríhejte.
16 A ját prositi budu Otce, a jiného Utešitele dá vám, aby s vámi zustal na veky,
17 Ducha pravdy, jehož svet nemuže prijíti. Nebo nevidí ho, aniž ho zná, ale vy znáte jej, nebt u vás prebývá a v vás bude.
18 Neopustímt vás sirotku, prijdut k vám.
19 Ješte malicko, a svet mne již neuzrí, ale vy uzríte mne; nebo já živ jsem, a i vy živi budete.
20 V ten den vy poznáte, že já jsem v Otci svém, a vy ve mne, a já v vás.
21 Kdož by mel prikázaní má a ostríhal jich, ont jest ten, kterýž mne miluje. A kdož mne miluje, milován bude od Otce mého, a ját jej budu milovati a zjevím jemu samého sebe.
22 Rekl jemu Judas, ne onen Iškariotský: Pane, jakž jest to, že sebe nám zjeviti chceš, a ne svetu?
23 Odpovedel Ježíš a rekl jemu: Miluje-li mne kdo, slova mého ostríhati bude, a Otec muj bude jej milovati, a k nemu prijdeme, a príbytek u neho uciníme.
24 Kdož pak nemiluje mne, slov mých neostríhá; a slovo, kteréž slyšíte, nenít mé, ale toho, kterýž mne poslal, Otcovo.
25 Toto mluvil jsem vám, u vás prebývaje.
26 Utešitel pak, ten Duch svatý, kteréhož pošle Otec ve jménu mém, ont vás naucí všemu a pripomenet vám všecko, což jsem koli mluvil vám.
27 Pokoj zustavuji vám, pokoj muj dávám vám; ne jako svet dává, já dávám vám. Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj.
28 Slyšeli jste, že já rekl jsem vám: Jdu, a zase prijdu k vám. Kdybyste mne milovali, radovali byste se jiste, že jsem rekl: Jdu k Otci; nebo Otec vetší mne jest.
29 A nyní povedel jsem vám, prve nežli by se stalo, abyste, když se stane, uverili.
30 Již nemnoho mluviti budu s vámi; nebot jde Kníže tohoto sveta, ale nemát nic na mne.
31 Ale aby poznal svet, že miluji Otce, a jakož mi prikázání dal Otec, tak ciním. Vstante, pojdme odtud.