Jan

Kapitola 11

1 Byl pak nemocen clovek nejaký jménem Lazar z Betany, totiž z mestecka Marie a Marty, sestry její.
2 (A to byla ta Maria, kteráž pomazala Pána mastí a vytrela nohy jeho vlasy svými, jejížto bratr Lazar byl nemocen.)
3 Tedy poslaly k nemu sestry jeho, rkouce: Pane, aj, ten, kteréhož miluješ, nemocen jest.
4 A uslyšav to Ježíš, rekl: Nemoc ta nenít k smrti, ale pro slávu Boží, aby oslaven byl Syn Boží skrze ni.
5 Miloval pak Ježíš Martu i sestru její i Lazara.
6 A jakž uslyšel, že by nemocen byl, i pozustal za dva dni na tom míste, kdež byl.
7 Potom pak dí ucedlníkum: Pojdme zase do Judstva.
8 Rekli jemu ucedlníci: Mistre, nyní hledali te Židé kamenovati, a ty zase tam chceš jíti?
9 Odpovedel Ježíš: Však dvanácte hodin za den jest. Chodí-li kdo ve dne, neurazí se; nebo svetlo tohoto sveta vidí.
10 Paklit by kdo chodil v noci, urazít se; nebo svetla není v nem.
11 To povedel, a potom dí jim: Lazar, prítel náš, spí, ale jdut, abych jej ze sna probudil.
12 I rekli ucedlníci jeho: Pane, spí-lit, zdráv bude.
13 Ale Ježíš rekl o smrti jeho, oni pak domnívali se, že by o spání sna mluvil.
14 Tedy rekl jim Ježíš zjevne: Lazar umrel.
15 A raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste verili. Ale pojdme k nemu.
16 I rekl Tomáš, kterýž slove Didymus, spoluucedlníkum: Pojdme i my, abychom zemreli s ním.
17 Tedy prišel Ježíš, i nalezl ho již ctyri dni v hrobe pochovaného.
18 Byla pak Betany blízko od Jeruzaléma, okolo honu patnácte.
19 Mnozí pak z Židu byli prišli k Marte a Mariji, aby je tešili pro smrt bratra jejich.
20 Tedy Marta, jakž uslyšela, že Ježíš jde, vyšla proti nemu, ale Maria doma sedela.
21 I rekla Marta k Ježíšovi: Pane, kdybys ty byl zde, bratr muj byl by neumrel.
22 Ale i nynít vím, že cožkoli požádal bys od Boha, dá tobe Buh.
23 Dí jí Ježíš: Vstanet bratr tvuj.
24 Rekla jemu Marta: Vím, že vstane pri vzkríšení v den nejposlednejší.
25 Rekl jí Ježíš: Já jsem vzkríšení i život. Kdo verí ve mne, byt pak i umrel, živ bude.
26 A každý, kdož jest živ, a verí ve mne, neumret na veky. Veríš-li tomu?
27 Rekla jemu: Ovšem, Pane, já jsem uverila, že jsi ty Kristus, Syn Boží, kterýž mel prijíti na svet.
28 A když to povedela, odešla a zavolala tajne Marie, sestry své, rkuci: Mistr zde jest, a volá tebe.
29 Ona jakž to uslyšela, vstala rychle, a šla k nemu.
30 (Ješte pak byl Ježíš neprišel do mestecka, ale byl na tom míste, kdež vyšla byla proti nemu Marta.)
31 Tedy Židé, kteríž s ní byli v dome a tešili ji, videvše Mariji, že jest rychle vstala a vyšla, šli za ní, rkouce: Jde k hrobu, aby tam plakala.
32 Ale Maria, když tam prišla, kdež byl Ježíš, uzrevši jej, padla k nohám jeho, a rekla jemu: Pane, bys ty byl zde, bratr muj byl by neumrel.
33 Ježíš pak jakž uzrel, ana pláce, i Židy, kteríž byli s ní prišli, ani plací, zastonal duchem, a zkormoutil se.
34 A rekl: Kdež jste jej položili? Rkou jemu: Pane, pojd a pohled.
35 I zaplakal Ježíš.
36 Tedy rekli Židé: Aj, kterak ho miloval!
37 Nekterí pak z nich rekli: Nemohl-liž jest tento, kterýž otevrel oci slepého, uciniti i toho, aby tento neumrel?
38 Ježíš pak opet zastonav sám v sobe, prišel k hrobu. Byla pak jeskyne, a kámen byl svrchu položen na ni.
39 I dí Ježíš: Zdvihnete kámen. Rekla jemu Marta, sestra toho mrtvého: Pane, jižt smrdí; nebo ctyri dni v hrobe jest.
40 Dí jí Ježíš: Všakt jsem rekl, že budeš-li veriti, uzríš slávu Boží.
41 Tedy zdvihli kámen, kdež byl mrtvý pochován. Ježíš pak pozdvihl vzhuru ocí a rekl: Otce, dekuji tobe, že jsi mne slyšel.
42 Já zajisté vím, že ty mne vždycky slyšíš, ale pro zástup, kterýž okolo stojí, rekl jsem, aby verili, že jsi ty mne poslal.
43 A to povedev, zavolal hlasem velikým: Lazare, pojd ven!
44 I vyšel, kterýž byl umrel, maje svázané ruce i nohy rouchami, a tvár jeho šatem byla obvinuta. Rekl jim Ježíš: Rozvežtež jej, a nechte, at odejde.
45 Tedy mnozí z Židu, kteríž byli prišli k Mariji, videvše, co jest ucinil Ježíš, uverili v neho.
46 Nekterí pak z nich odešli k farizeum a povedeli jim, co jest ucinil Ježíš.
47 I sešli se prední kneží a farizeové v radu, a pravili: Co ciníme? Tento clovek divy mnohé ciní.
48 Necháme-li ho tak, všickni uverí v neho, i prijdou Rímané, a odejmou místo naše i lid.
49 Jeden pak z nich, jménem Kaifáš, nejvyšším knezem jsa toho léta, rekl jim: Vy nic nevíte,
50 Aniž co o tom premyšlujete, že jest užitecné nám, aby jeden clovek umrel za lid, a ne, aby všecken tento národ zahynul.
51 Toho pak nerekl sám od sebe, ale nejvyšším knezem byv léta toho, prorokoval, že jest mel Ježíš umríti za tento národ,
52 A netoliko za tento národ, ale také, aby syny Boží rozptýlené shromáždil v jedno.
53 Protož od toho dne spolu se o to radili, aby jej zabili.
54 Ježíš pak již nechodil zjevne mezi Židy, ale odšel odtud do krajiny, kteráž byla blízko poušte, do mesta, jenž slove Efraim, a tu bydlil s ucedlníky svými.
55 Byla pak blízko velikanoc Židovská. I šli mnozí do Jeruzaléma z krajiny té pred velikonocí, aby se ocistili.
56 I hledali Ježíše, a rozmlouvali vespolek, v chráme stojíce: Co se vám zdá, že neprišel k svátku?
57 Vydali pak byli prední kneží a farizeové mandát, jestliže by kdo zvedel, kde by byl, aby povedel, aby jej jali.