Jan

Kapitola 13

1 Pred svátkem pak velikonocním, veda Ježíš, že prišla hodina jeho, aby šel z tohoto sveta k Otci, milovav své, kteríž byli na svete, až do konce je miloval.
2 A když vecereli, (a dábel již byl vnukl v srdce Jidáše Šimona Iškariotského, aby jej zradil,)
3 Veda Ježíš, že jemu Otec všecko v ruce dal a že od Boha vyšel a k Bohu jde,
4 Vstal od vecere, a složil roucho své, a vzav rouchu, prepásal se.
5 Potom nalil vody do medenice, i pocal umývati nohy ucedlníku a vytírati rouchou, kterouž byl prepásán.
6 Tedy prišel k Šimonovi Petrovi. A on rekl jemu: Pane, ty mi chceš nohy mýti?
7 Odpovedel Ježíš a rekl jemu: Co já ciním, ty nevíš nyní, ale potom zvíš.
8 Dí jemu Petr: Nebudeš ty mýti noh mých na veky. Odpovedel jemu Ježíš: Neumyji-lit tebe, nebudeš míti dílu se mnou.
9 Dí jemu Šimon Petr: Pane, netoliko nohy mé, ale i ruce i hlavu.
10 Rekl jemu Ježíš: Kdož jest umyt, nepotrebuje, než aby nohy umyl; nebo cist jest všecken. I vy cistí jste, ale ne všickni.
11 Nebo vedel o zrádci svém; protož rekl: Ne všickni cistí jste.
12 Když pak umyl nohy jejich a vzal na sebe roucho své, posadiv se za stul zase, rekl jim: Víte-liž, co jsem ucinil vám?
13 Vy nazýváte mne Mistrem a Pánem, a dobre pravíte, jsemt zajisté.
14 Ponevadž tedy já umyl jsem nohy vaše, Pán a Mistr, i vy máte jeden druhému nohy umývati.
15 Príklad zajisté dal jsem vám, abyste, jakož jsem já ucinil vám, i vy též cinili.
16 Amen, amen pravím vám: Není služebník vetší pána svého, ani posel vetší nežli ten, kdož jej poslal.
17 Znáte-li tyto veci, blahoslavení jste, budete-li je ciniti.
18 Ne o všecht vás pravím. Já vím, které jsem vyvolil, ale musí to býti, aby se naplnilo písmo: Ten, jenž jí chléb se mnou, pozdvihl proti mne paty své.
19 Nyní pravím vám, prve než by se to stalo, abyste, když se stane, uverili, že já jsem.
20 Amen, amen pravím vám: Kdo prijímá toho, kohož bych já poslal, mnet prijímá; a kdož mne prijímá, prijímá toho, kterýž mne poslal.
21 A to povedev Ježíš, zkormoutil se v duchu, a osvedcil, rka: Amen, amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí.
22 Tedy ucedlníci vzhlédali na sebe vespolek, pochybujíce, o kom by to pravil.
23 Byl pak jeden z ucedlníku Ježíšových, kterýž zpolehl na klíne jeho, jehož miloval Ježíš.
24 Protož tomu náveští dal Šimon Petr, aby se zeptal, kdo by to byl, o nemž praví?
25 A on odpocívaje na prsech Ježíšových, rekl jemu: Pane, kdo jest?
26 Odpovedel Ježíš: Ten jest, komuž já omocené skyvy chleba podám. A omociv skyvu chleba, podal Jidášovi, synu Šimona Iškariotského.
27 A hned po vzetí toho chleba vstoupil do neho satan. I rekl jemu Ježíš: Co ciníš, cin spešne.
28 Tomu pak žádný z prísedících nerozumel, k cemu by jemu to rekl.
29 Nebo nekterí se domnívali, ponevadž Jidáš mešec mel, že by jemu rekl Ježíš: Nakup tech vecí, kterýchž jest nám potrebí k svátku, anebo aby neco chudým dal.
30 A on vzav skyvu chleba, hned vyšel. A byla již noc.
31 Když pak on vyšel, dí Ježíš: Nynít oslaven jest Syn cloveka, a Buh oslaven jest v nem.
32 A ponevadž Buh oslaven jest v nem, i Buh oslaví jej sám v sobe, a to hned oslaví jej.
33 Synáckové, ješte malicko s vámi jsem. Hledati mne budete, a jakož jsem rekl Židum: Kam já jdu, vy nemužete prijíti, tak i vám pravím nyní.
34 Prikázání nové dávám vám, abyste se milovali vespolek; jakož já miloval jsem vás, tak abyste i vy milovali jeden druhého.
35 Po tomt poznají všickni, že jste moji ucedlníci, budete-li míti lásku jedni k druhým.
36 Dí jemu Šimon Petr: Pane, kam jdeš? Odpovedel mu Ježíš: Kam já jdu, nemužeš ty nyní jíti za mnou, ale pujdeš potom.
37 Dí jemu Petr: Pane, proc bych nemohl nyní jíti za tebou? A já duši svou za tebe položím.
38 Odpovedel jemu Ježíš: Duši svou za mne položíš? Amen pravím tobe: Nezazpívát kohout, až mne trikrát zapríš.