Jan

Kapitola 4

1 A jakž poznal Pán, že jsou slyšeli farizeové, že by Ježíš více ucedlníku cinil a krtil nežli Jan,
2 (Ackoli Ježíš sám nekrtil, ale ucedlníci jeho,)
3 Opustil Judstvo a odšel opet do Galilee.
4 Musil pak jíti skrze Samarí.
5 I prišel k mestu Samarskému, kteréž slove Sichar, vedle popluží, kteréž byl dal Jákob Jozefovi, synu svému.
6 Byla pak tu studnice Jákobova. Protož ustav na ceste Ježíš, posadil se tak na studnici. A bylo již okolo šesté hodiny.
7 I prišla žena z Samarí vážiti vody. Kteréžto rekl Ježíš: Dej mi píti.
8 (Nebo ucedlníci jeho byli odešli do mesta, aby nakoupili pokrmu.)
9 I rekla jemu žena ta Samaritánka: Kterakž ty, jsa Žid, žádáš ode mne nápoje od ženy Samaritánky? (Nebo neobcují Židé s Samaritány.)
10 Odpovedel Ježíš a rekl jí: Kdybys znala ten dar Boží, a vedela, kdo jest, kterýž praví tobe: Dej mi píti, ty bys prosila jeho, a dalt by tobe vody živé.
11 I dí jemu žena: Pane, aniž máš, cím bys navážil, a studnice jest hluboká. Odkudž tedy máš tu vodu živou?
12 Zdaliž jsi ty vetší nežli otec náš Jákob, kterýž nám dal tuto studnici, a sám z ní pil, i synové jeho, i dobytek jeho?
13 Odpovedel Ježíš a rekl jí: Každý, kdož pije vodu tuto, žízniti bude opet.
14 Ale kdož by se napil vody té, kterouž já dám jemu, nežíznil by na veky, ale voda ta, kterouž já dám jemu, bude v nem studnicí vody prýštící se k životu vecnému.
15 Rekla jemu žena: Pane, dej mi té vody, at bych nežíznila, ani chodila sem vážiti.
16 Rekl jí Ježíš: Jdi, zavolej muže svého, a prijd sem.
17 Odpovedela žena a rekla: Nemám muže. Dí jí Ježíš: Dobres rekla: Nemám muže.
18 Nebos pet mužu mela, a nyní kteréhož máš, není tvuj muž. To jsi pravdu povedela.
19 Rekla jemu žena: Pane, vidím, že jsi ty prorok.
20 Otcové naši na této hore modlívali se, a vy pravíte, že v Jeruzaléme jest místo, kdežto náleží se modliti.
21 Dí jí Ježíš: Ženo, ver mi, žet jde hodina, kdyžto ani na této hore, ani v Jeruzaléme nebudete se modliti Otci.
22 Vy se modlíte, a nevíte, cemu; my se pak modlíme, cemuž víme, nebo spasení z Židu jest.
23 Ale jdet hodina, a nynít jest, kdyžto praví modlitebníci modliti se budou Otci v duchu a v pravde. Nebot takových Otec hledá, aby se modlili jemu.
24 Buh duch jest, a ti, kteríž se jemu modlí, v duchu a v pravde musejí se modliti.
25 Dí jemu žena: Vím, že Mesiáš prijde, jenž slove Kristus. Ten, když prijde, oznámí nám všecko.
26 Dí jí Ježíš: Ját jsem, kterýž mluvím s tebou.
27 A v tom prišli ucedlníci jeho, i divili se, že by s ženou mluvil, avšak žádný jemu nerekl: Nac se jí ptáš, aneb proc mluvíš s ní?
28 I nechala tu žena vedra svého, a šla do mesta, a rekla tem lidem:
29 Pojdte, vizte cloveka, kterýž povedel mi všecko, což jsem koli cinila. Není-li on ale Kristus?
30 Tedy vyšli z mesta, a prišli k nemu.
31 Mezi tím pak prosili ho ucedlníci, rkouce: Mistre, pojez.
32 A on rekl jim: Ját mám pokrm k jísti, kteréhož vy nevíte.
33 Ucedlníci pak mluvili vespolek: Zdali jemu kdo prinesl jísti?
34 Dí jim Ježíš: Mujt pokrm jest, abych cinil vuli toho, jenž mne poslal, a dokonal dílo jeho.
35 Však vy pravíte, že ješte ctyri mesícové jsou, a žen prijde. Aj, pravím vám: Pozdvihnete ocí vašich, a patrte na krajiny, žet se již belejí ke žni.
36 Kdož pak žne, odplatut bére, a shromažduje užitek k životu vecnému, aby i ten, kdož rozsívá, spolu se radoval, i kdo žne.
37 Nebo i v tom pravé jest slovo, žet jiný jest, jenž rozsívá, a jiný, kterýž žne.
38 Ját jsem vás poslal žíti, o cemž jste vy nepracovali. Jinít jsou pracovali, a vy jste v jejich práce vešli.
39 Z mesta pak toho mnozí z Samaritánu uverili v neho, pro rec ženy, svedcící: Že mi povedel všecko, což jsem cinila.
40 A když k nemu prišli Samaritáni, prosili ho, aby s nimi zustal. I pobyl tu za dva dni.
41 A mnohem jich více uverilo pro rec jeho.
42 A žene té rekli: Že již ne pro tvé vypravování veríme; nebo sami jsme slyšeli, a víme, že tento jest práve Spasitel sveta, Kristus.
43 Po dvou pak dnech vyšel odtud, a šel do Galilee.
44 Nebo sám Ježíš byl svedectví vydal, že prorok v vlasti své v vážnosti není.
45 A když prišel do Galilee, prijali jej Galilejští, všecko videvše, co cinil v Jeruzaléme v svátek; nebo i oni byli prišli ke dni svátecnímu.
46 Tedy opet prišel Ježíš do Káne Galilejské, kdežto ucinil byl z vody víno. I byl jeden královský služebník v Kafarnaum, jehožto syn nemocen byl.
47 Ten uslyšev, že by Ježíš prišel z Judstva do Galilee, šel k nemu, a prosil ho, aby sstoupil a uzdravil syna jeho; nebo pocínal umírati.
48 I rekl k nemu Ježíš: Neuzríte-li divu a zázraku, neuveríte.
49 Dí jemu ten královský služebník: Pane, pojd prve, nežli umre syn muj.
50 Dí jemu Ježíš: Jdi, syn tvuj živ jest. I uveril clovek reci, kterouž mluvil k nemu Ježíš, a šel.
51 Když pak on již šel, potkali se s ním služebníci jeho a zvestovali mu, rkouce: Syn tvuj živ jest.
52 Tedy otázal se jich na hodinu, v kterou by se lépe mel. I rekli jemu: Vcera v hodinu sedmou prestala mu zimnice.
53 Tedy poznal otec, že práve v tu hodinu to se stalo, v kterouž rekl byl jemu Ježíš: Syn tvuj živ jest. I uveril on i dum jeho všecken.
54 To opet druhý div ucinil Ježíš, prišed z Judstva do Galilee.