Jan

Kapitola 10

1 Amen, amen pravím vám: Kdož nevchází dvermi do ovcince ovcí, ale vchází jinudy, ten zlodej jest a lotr.
2 Ale kdož vchází dvermi, pastýr jest ovcí.
3 Tomut vrátný otvírá, a ovce hlas jeho slyší, a on svých vlastních ovec ze jména povolává, a vyvodí je.
4 A jakž ovce své vlastní ven vypustí, pred nimi jde, a ovce jdou za ním; nebo znají hlas jeho.
5 Ale cizího nikoli následovati nebudou, ale utekou od neho; nebo neznají hlasu cizích.
6 To prísloví povedel jim Ježíš, ale oni nevedeli, co by to bylo, což jim mluvil.
7 Tedy opet rekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že já jsem dvere ovcí.
8 Všickni, kolikož jich koli prede mnou prišlo, zlodeji jsou a lotri, ale neslyšely jich ovce.
9 Já jsem dvere. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu nalezne.
10 Zlodej neprichází, jediné aby kradl a mordoval a hubil; já jsem prišel, aby život mely, a hojne aby mely.
11 Já jsem ten pastýr dobrý. Dobrý pastýr duši svou pokládá za ovce.
12 Ale nájemník a ten, kterýž není pastýr, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, i opouští ovce i utíká, a vlk lapá a rozhání ovce.
13 Nájemník pak utíká; nebo nájemník jest, a nemá péce o ovce.
14 Já jsem ten dobrý pastýr, a známt ovce své, a znajít mne mé.
15 Jakož mne zná Otec, tak i já znám Otce, a duši svou pokládám za ovce.
16 A mámt i jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovcince. I tyt musím privésti, a hlas muj slyšeti budou. A budet jeden ovcinec a jeden pastýr.
17 Protož mne Otec miluje, že já pokládám duši svou, abych ji zase vzal.
18 Nižádnýt jí nebére ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji. To prikázání vzal jsem od Otce svého.
19 Tedy stala se opet ruznice mezi Židy pro ty reci.
20 A pravili mnozí z nich: Dábelství má a blázní. Co ho posloucháte?
21 Jiní pravili: Tato slova nejsou dábelství majícího. Zdaliž dábelství muže slepých oci otvírati?
22 I bylo posvícení v Jeruzaléme, a zima byla.
23 I procházel se Ježíš v chráme po sínci Šalomounove.
24 Tedy obstoupili jej Židé, a rekli jemu: Dokudž duši naši držíš? Jestliže jsi ty Kristus, povez nám zjevne.
25 Odpovedel jim Ježíš: Povedel jsem vám, a neveríte. Skutkové, kteréž já ciním ve jménu Otce svého, tit svedectví vydávají o mne.
26 Ale vy neveríte, nebo nejste z ovcí mých, jakož jsem vám povedel.
27 Nebo ovce mé hlas muj slyší, a já je znám, a následujít mne.
28 A ját život vecný dávám jim, a nezahynout na veky, aniž jich kdo vytrhne z ruky mé.
29 Otec muj, kterýž mi je dal, vetšít jest nade všecky, a žádnýt jich nemuže vytrhnouti z ruky Otce mého.
30 Já a Otec jedno jsme.
31 Tedy zchápali opet kamení Židé, aby jej kamenovali.
32 Odpovedel jim Ježíš: Mnohé dobré skutky ukázal jsem vám od Otce svého. Pro který z tech skutku kamenujete mne?
33 Odpovedeli jemu Židé, rkouce: Pro dobrý skutek tebe nekamenujeme, ale pro rouhání, totiž že ty, clovek jsa, deláš se Bohem.
34 Odpovedel jim Ježíš: Však psáno jest v Zákone vašem: Já jsem rekl: Bohové jste.
35 Ponevadž ty nazval bohy, k nimžto rec Boží stala se, a nemužet zrušeno býti Písmo,
36 Kterakž tedy o mne, kteréhož posvetil Otec a poslal na svet, vy pravíte, že se rouhám, že jsem rekl: Syn Boží jsem?
37 Neciním-lit skutku Otce svého, neverte mi.
38 Paklit ciním, tedy byste pak mne neverili, aspon skutkum verte, abyste poznali a verili, že Otec ve mne jest, a já v nem.
39 Tedy opet hledali ho jíti, ale on vyšel z rukou jejich.
40 I odšel opet za Jordán na to místo, kdež nejprv Jan krtil, a pozustal tam.
41 I prišli k nemu mnozí, a pravili: Jan zajisté žádného divu neucinil, ale všecko, cožkoli mluvil Jan o tomto, pravé bylo.
42 A mnozí tam uverili v neho.