Matouš
Kapitola 9
1 A vstoupiv na lodí, preplavil se, a prišel do mesta svého.
2 A aj, prinesli mu šlakem poraženého, ležícího na loži. A videv Ježíš víru jejich, dí šlakem poraženému: Doufej, synu, odpuštenit jsou tobe hríchové tvoji.
3 A aj, nekterí z zákoníku rekli sami v sobe: Tento se rouhá.
4 A videv Ježíš myšlení jejich, rekl: Proc vy myslíte zlé veci v srdcích vašich?
5 Nebo co jest snáze ríci, to-li: Odpouštejí se tobe hríchové? cili ríci: Vstan a chod?
6 Ale abyste vedeli, žet má moc Syn cloveka na zemi odpoušteti hríchy, tedy dí šlakem poraženému: Vstan, vezmi lože své, a jdi do domu svého.
7 Tedy vstal a odšel do domu svého.
8 A vidouce to zástupové, divili se a velebili Boha, kterýž dal takovou moc lidem.
9 A jda odtud Ježíš, uzrel cloveka sedícího na cle, jménem Matouše. I dí mu: Pojd za mnou. A on vstav, šel za ním.
10 I stalo se, když sedel za stolem v domu jeho, a aj, mnozí celní a hríšníci prišedše, stolili s Ježíšem a s ucedlníky jeho.
11 A vidouce to farizeové, rekli ucedlníkum jeho: Proc s celnými a hríšníky jí Mistr váš?
12 Ježíš pak uslyšev to, rekl jim: Nepotrebujít zdraví lékare, ale nemocní.
13 Jdete vy radeji a ucte se, co jest to: Milosrdenství chci a ne obeti. Nebo neprišel jsem volati spravedlivých, ale hríšných ku pokání.
14 Tehdy pristoupili k nemu ucedlníci Janovi, rkouce: Proc my a farizeové postíme se casto, ucedlníci pak tvoji se nepostí?
15 I rekl jim Ježíš: Zdaliž mohou synové Ženichovi rmoutiti se, dokudž s nimi jest Ženich? Ale prijdou dnové, když bude od nich odjat Ženich, a tehdyt se budou postiti.
16 Žádný zajisté neprišívá záplaty sukna nového k rouchu vetchému; nebo ta záplata jeho odtrhla by ješte nejaký díl od roucha, a tak vetší by díra byla.
17 Aniž lejí vína nového do nádob starých; sic jinak rozpuknou se sudové, a víno se vyleje, a sudové se zkazí. Ale víno nové lejí do nových nádob, a bývá obé zachováno.
18 A když on toto k nim mluvil, aj, kníže jedno pristoupilo a klanelo se jemu, rka: Pane dcera má nyní umrela. Ale pojd, vlož na ni ruku svou, a budet živa.
19 A vstav Ježíš, šel za ním, i ucedlníci jeho.
20 (A aj, žena, kteráž nemocí svou trápena byla ode dvanácti let, pristoupivši pozadu, dotkla se podolka roucha jeho.
21 Nebo rekla sama v sobe: Dotknu-li se jen toliko roucha jeho, uzdravena budu.
22 Ježíš pak obrátiv se a uzrev ji, rekl: Doufej, dcero, víra tvá te uzdravila. A zdráva ucinena jest žena od té chvíle.)
23 Prišed pak Ježíš do domu knížete, a uzrev tu trubace a zástup hlucící,
24 Rekl jim: Odejdetež; nebt neumrela devecka, ale spí. I posmívali se jemu.
25 A když byl vyhnán zástup, všed tam, ujal ji za ruku její; i vstala jest devecka.
26 A roznesla se povest ta po vší té zemi.
27 A když šel odtud Ježíš, šli za ním dva slepí, volajíce a rkouce: Smiluj se nad námi, Synu Daviduv.
28 A když všel do domu, pristoupili k nemu ti slepí. I dí jim Ježíš: Veríte-li, že to mohu uciniti? Rekli jemu: Ovšem, Pane.
29 Tedy dotekl se ocí jejich, rka: Podle víry vaší staniž se vám.
30 I otevríny jsou oci jejich. Zapovedel jim pak tuze Ježíš, rka: Viztež, at nižádný o tom nezví.
31 Ale oni vyšedše, rozhlásali jej po vší té zemi.
32 A když oni vycházeli, aj, privedli mu cloveka nemého, majícího dábelství.
33 A když vyvrhl dábelství, mluvil jest nemý. I divili se zástupové, rkouce: Že nikdy se nic takového neukázalo v lidu Izraelském.
34 Farizeové pak pravili: Mocí knížete dábelského vymítá dábly.
35 I obcházel Ježíš všecka mesta i mestecka, uce v školách jejich a káže evangelium království, a uzdravuje všelikou nemoc i všeliký neduh v lidu.
36 A když hledel na zástupy, slitovalo se mu jich, že byli tak opušteni a rozptýleni jako ovce, nemajíce pastýre.
37 Tedy dí ucedlníkum svým: Žen zajisté jest mnohá, ale delníku málo.
38 Protož proste Pána žni, at vypudí delníky na žen svou.
