Matouš

Kapitola 22

1 I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opet v podobenstvích, rka:
2 Podobno jest království nebeské cloveku králi, kterýž ucinil svadbu synu svému.
3 I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechteli prijíti.
4 Opet poslal jiné služebníky, rka: Povezte pozvaným: Aj, obed muj pripravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojdtež na svadbu.
5 Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.
6 Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posmech jim ucinivše, zmordovali.
7 A uslyšav to král, rozhneval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a mesto jejich zapálil.
8 Tedy rekl služebníkum svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteríž pozváni byli, nebyli hodni.
9 Protož jdete na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
10 I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplnena jest svadba hodovníky.
11 Tedy všed král, aby pohledel na hodovníky, uzrel tam cloveka neodeného rouchem svadebním.
12 I rekl jemu: Príteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on onemel.
13 Tedy rekl král služebníkum: Svížíce ruce jeho i nohy, vezmete ho, a uvrztež jej do temností zevnitrních. Tamt bude plác a škripení zubu.
14 Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
15 Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v reci.
16 I poslali k nemu ucedlníky své s herodiány, rkouce: Mistre, víme, že pravdomluvný jsi a ceste Boží v pravde ucíš a nedbáš na žádného; nebo nepatríš na osobu lidskou.
17 Protož povez nám, co se tobe zdá: Sluší-li dan dáti císari, cili nic?
18 Znaje pak Ježíš zlost jejich, rekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
19 Ukažte mi peníz dane. A oni podali mu peníze.
20 I rekl jim: Cí jest tento obraz a svrchu napsání?
21 Rekli mu: Císaruv. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císarova, císari, a co jest Božího, Bohu.
22 To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
23 V ten den prišli k nemu saduceové, kteríž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
24 Rkouce: Mistre, Mojžíš povedel: Umrel-li by kdo, nemaje detí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil síme bratru svému.
25 I bylo u nás sedm bratru. První pojav ženu, umrel, a nemaje semene, zustavil ženu svou bratru svému.
26 Takž podobne i druhý, i tretí, až do sedmého.
27 Nejposléze pak po všech umrela i žena.
28 Protož pri vzkríšení kterého z tech sedmi bude žena? Nebo všickni ji meli.
29 I odpovedev Ježíš, rekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.
30 Však pri vzkríšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andelé Boží v nebi.
31 O vzkríšení pak mrtvých zdaliž jste nectli, co jest vám povedíno od Boha, kterýž takto dí:
32 Já jsem Buh Abrahamuv a Buh Izákuv a Buh Jákobuv; a Buht není Buh mrtvých, ale živých.
33 A slyševše to zástupové, divili se ucení jeho.
34 Farizeové pak uslyšavše, že by k mlcení privedl saducejské, sešli se v jedno.
35 I otázal se ho jeden z nich zákoník nejaký, pokoušeje ho, a rka:
36 Mistre, které jest prikázání veliké v Zákone?
37 I rekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.
38 To jest prední a veliké prikázání.
39 Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
40 Na tech dvou prikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.
41 A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
42 Rka: Co se vám zdá o Kristu? Cí jest syn? Rkou jemu: Daviduv.
43 Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, rka:
44 Rekl Pán Pánu mému: Sed na pravici mé, dokavadž nepodložím neprátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?
45 Ponevadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
46 A nižádný nemohl jemu odpovedíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nac tázati.