Matouš
Kapitola 8
1 A když sstupoval s hory, šli za ním zástupové mnozí.
2 A aj, malomocný prišed, klanel se jemu, rka: Pane, kdybys jen chtel, mužeš mne ocistiti.
3 I vztáh Ježíš ruku, dotekl se ho, rka: Chci, bud cist. A hned ocišteno jest malomocenství jeho.
4 I dí mu Ježíš: Viziž, abys žádnému nepravil. Ale jdi, a ukaž se knezi, a obetuj dar, kterýž prikázal Mojžíš, na svedectví jim.
5 A když vcházel Ježíš do Kafarnaum, pristoupil k nemu setník, prose ho,
6 A rka: Pane, služebník muj leží doma šlakem poražený, velmi se trápe.
7 I dí mu Ježíš: Já prijdu a uzdravím ho.
8 A odpovídaje setník, rekl: Pane, nejsemt hoden, abys všel pod strechu mou, ale toliko rci slovo, a uzdraven bude služebník muj.
9 Nebo i já jsem clovek moci poddaný, maje pod sebou žoldnére, avšak dím-li tomuto: Jdi, tedy jde, a jinému: Prijd, a prijde, a služebníku svému: Ucin toto, a uciní.
10 Tedy uslyšev to Ježíš, podivil se, a jdoucím za sebou rekl: Amen pravím vám, ani v Izraeli tak veliké víry jsem nenalezl.
11 Pravím pak vám, žet prijdou mnozí od východu i od západu, a stoliti budou s Abrahamem, s Izákem a s Jákobem v království nebeském,
12 Ale synové království vyvrženi budou do temností zevnitrních. Tamt bude plác a škripení zubu.
13 I rekl Ježíš setníkovi: Jdiž, a jakžs uveril, stan se tobe. I uzdraven jest služebník jeho v tu hodinu.
14 A prišed Ježíš do domu Petrova, uzrel svegruši jeho, ana leží a má zimnici.
15 I dotekl se ruky její, a hned prestala jí zimnice. I vstala a posluhovala jim.
16 A když byl vecer, privedli k nemu mnohé, kteríž dábelství meli, a on vymítal duchy zlé slovem, a všecky, kteríž se zle meli, uzdravil,
17 Aby se naplnilo povedení skrze Izaiáše proroka, rkoucího: Ont jest vzal na se mdloby naše, a neduhy naše nesl.
18 Vida pak Ježíš zástupy mnohé okolo sebe, kázal preplaviti se na druhou stranu.
19 A pristoupiv jeden zákoník, rekl jemu: Mistre, pujdu za tebou, kamžkoli pujdeš.
20 I dí mu Ježíš: Lišky doupata mají, a ptactvo nebeské hnízda, ale Syn cloveka nemá, kde by hlavu sklonil.
21 Jiný pak z ucedlníku jeho rekl jemu: Pane, dopust mi prve odjíti a pochovati otce mého.
22 Ale Ježíš rekl jemu: Pojd za mnou, a nech, at tam mrtví pochovávají mrtvé své.
23 A když vstoupil na lodí, vstoupili za ním i ucedlníci jeho.
24 A aj, boure veliká stala se jest na mori, takže vlny prikrývaly lodí. On pak spal.
25 A pristoupivše ucedlníci jeho, zbudili jej, rkouce: Pane, zachovej nás, hynemet.
26 I dí jim: Proc se bojíte, ó malé víry? Tedy vstav, primluvil vetrum a mori, i stalo se utišení veliké.
27 Lidé pak divili se, rkouce: Kteraký jest tento, že ho i vetrové i more poslouchají?
28 A když se preplavil na druhou stranu do krajiny Gergezenských, potkali se s ním dva dábelníci z hrobu vyšlí, ukrutní náramne, takže pro ne žádný nemohl tou cestou choditi.
29 A aj, zkrikli, rkouce: Co je nám po tobe, Ježíši, Synu Boží? Prišel jsi sem pred casem trápiti nás.
30 A bylo opodál od nich stádo veliké vepru, pasoucích se.
31 Dáblové pak prosili ho, rkouce: Ponevadž nás vymítáš, dopustiž nám vjíti do toho stáda vepru.
32 I rekl jim: Jdete. A oni vyšedše, vešli do stáda tech vepru. A aj, hnalo se všecko stádo tech vepru s vrchu dolu do more, i ztonuli v vodách.
33 Pastýri pak utekli. A prišedše do mesta, vypravovali to všecko, i o tech dábelnících.
34 A aj, všecko mesto vyšlo v cestu Ježíšovi, a uzrevše ho, prosili, aby šel z koncin jejich.
