Matouš

Kapitola 18

1 V ten cas pristoupili ucedlníci k Ježíšovi, rkouce: Kdo pak jest vetší v království nebeském?
2 A zavolav Ježíš pacholete, postavil je uprostred nich,
3 A rekl: Amen pravím vám: Neobrátíte-li se a nebudete-li jako pacholátka, nikoli nevejdete do království nebeského.
4 Protož kdož by se koli ponížil jako pacholátko toto, tent jest vetší v království nebeském.
5 A kdož by koli prijal pacholátko takové ve jménu mém, mnet prijímá.
6 Kdo by pak pohoršil jednoho z malických techto verících ve mne, lépe by jemu bylo, aby zavešen byl žernov oslicí na hrdlo jeho, a pohrížen byl do hlubokosti morské.
7 Beda svetu pro pohoršení. Ackoli musí to býti, aby pricházela pohoršení, ale však beda cloveku, skrze nehož prichází pohoršení.
8 Protož jestliže ruka tvá anebo noha tvá pohoršuje te, utniž ji a vrz od sebe. Lépe jest tobe do života vjíti kulhavému anebo bezrukému, nežli dve ruce aneb dve noze majícímu uvrženu býti do vecného ohne.
9 A pakli oko tvé pohoršuje tebe, vylup je a vrz od sebe. Lépe jest tobe jednookému do života vjíti, nežli obe oci majícímu uvrženu býti do pekelného ohne.
10 Viztež, abyste nepotupovali ani jednoho z malických techto. Nebot pravím vám, že andelé jejich v nebesích vždycky vidí tvár Otce mého, kterýž v nebesích jest.
11 Nebo prišel Syn cloveka, aby spasil to, což bylo zahynulo.
12 Co se vám zdá? Kdyby nekterý clovek mel sto ovec, a zbloudila by jedna z nich, zdaliž nenechá devadesáti devíti, a jda na hory, nehledá té pobloudilé?
13 A nahodí-lit mu se nalézti ji, amen pravím vám, že se radovati bude nad ní více, než nad devadesáti devíti nepobloudilými.
14 Takt není vule pred Otcem vaším, kterýž jest v nebesích, aby zhynul jeden z malických techto.
15 Zhrešil-li by pak proti tobe bratr tvuj, jdi a potresci ho mezi sebou a jím samým. Uposlechl-li by tebe, získal jsi bratra svého.
16 Jestliže by pak neuposlechl, prijmi k sobe jednoho anebo dva, aby v ústech dvou nebo trí svedku stálo každé slovo.
17 Paklit by jich neuposlechl, povez církvi. Jestliže pak i církve neuposlechne, budiž tobe jako pohan a publikán.
18 Amen pravím vám: Cožkoli svížete na zemi, budet svázáno i na nebi; a cožkoli rozvížete na zemi, budet rozvázáno i na nebi.
19 Opet pravím vám: Jestliže by dva z vás svolili se na zemi o všelikou vec, za kterouž by koli prosili, stanet se jim od Otce mého nebeského.
20 Nebo kdežkoli shromáždí se dva nebo tri ve jménu mém, tut jsem já uprostred nich.
21 Tedy pristoupiv k nemu Petr, rekl: Pane, kolikrát zhreší proti mne bratr muj, a odpustím jemu? Do sedmilikrát?
22 I dí mu Ježíš: Nepravím tobe až do sedmikrát, ale až do sedmdesátikrát sedmkrát.
23 A protož podobno jest království nebeské cloveku králi, kterýž chtel pocet klásti s služebníky svými.
24 A když pocal poctu klásti, podán mu jeden, kterýž byl dlužen deset tisícu hriven.
25 A když nemel cím zaplatiti, kázal jej pán jeho prodati, i ženu jeho i deti i všecko, což mel, a zaplatiti.
26 Tedy padna služebník ten, prosil ho, rka: Pane, poshovej mi, a všeckot zaplatím tobe.
27 I slitovav se pán nad služebníkem tím, propustil ho a dluh jemu odpustil.
28 Vyšed pak služebník ten, nalezl jednoho z spoluslužebníku svých, kterýž mu byl dlužen sto penez, a chopiv se ho, hrdloval se s ním, rka: Zaplat mi, cos dlužen.
29 Tedy padna spoluslužebník ten k nohám jeho, prosil ho, rka: Poshovej mi, a všeckot zaplatím tobe.
30 On pak nechtel, ale odšed, dal jej do žaláre, dokudž by nezaplatil dluhu.
31 Tedy vidouce spoluslužebníci, co se dálo, zarmoutili se velmi; a šedše, povedeli pánu svému všecko, co se bylo stalo.
32 Tehdy povolav ho pán jeho, dí mu: Služebníce zlý, všecken ten tvuj dluh odpustil jsem tobe, nebs mne prosil.
33 Zdaližs i ty nemel se smilovati nad spoluslužebníkem svým, jako i já smiloval jsem se nad tebou?
34 I rozhnevav se pán jeho, dal jej katum, dokudž by nezaplatil všeho, což mu byl dlužen.
35 Takt i Otec muj nebeský uciní vám, jestliže neodpustíte jeden každý bratru svému z srdcí vašich jejich provinení.