Matouš

Kapitola 20

1 Nebo podobno jest království nebeské cloveku hospodári, kterýž vyšel na úsvite, aby najal delníky na vinici svou.
2 Smluviv pak s delníky z peníze denního, odeslal je na vinici svou.
3 A vyšed okolo hodiny tretí, uzrel jiné, ani stojí na trhu zahálejíce.
4 I rekl jim: Jdetež i vy na vinici mou, a co bude spravedlivého, dám vám.
5 A oni šli. Opet vyšed pri šesté a deváté hodine, ucinil též.
6 Pri jedenácté pak hodine vyšed, nalezl jiné, ani stojí zahálejíce. I rekl jim: Procež tu stojíte, celý den zahálejíce?
7 Rkou jemu: Nebo nižádný nás nenajal. Dí jim: Jdetež i vy na vinici mou, a což by bylo spravedlivého, vezmete.
8 Vecer pak rekl pán vinice šafári svému: Zavolej delníku a zaplat jim, pocna od posledních až do prvních.
9 A prišedše ti, kteríž byli pri jedenácté hodine najati, vzali jeden každý po penízi.
10 Prišedše pak první, domnívali se, že by více meli vzíti; ale vzali i oni jeden každý po penízi.
11 A vzavše, reptali proti hospodári, rkouce:
12 Tito poslední jednu hodinu toliko delali, a rovné jsi je nám ucinil, kteríž jsme nesli bríme dne i horko.
13 On pak odpovídaje jednomu z nich, rekl: Príteli, neciním tobe krivdy; však jsi z peníze denního smluvil se mnou.
14 Vezmiž, což tvého jest, a jdi predce. Já pak chci tomuto poslednímu dáti jako i tobe.
15 Zdaliž mi nesluší v mém uciniti, což chci? Cili oko tvé nešlechetné jest, že já dobrý jsem?
16 Takt budou poslední první, a první poslední; nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
17 A vstupuje Ježíš do Jeruzaléma, pojal dvanácte ucedlníku svých soukromí na ceste, i rekl jim:
18 Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn cloveka vydán bude predním knežím a zákoníkum, a odsoudí ho na smrt.
19 A vydadít jej pohanum ku posmívání a k bicování a ukrižování; a tretího dne z mrtvých vstane.
20 Tedy pristoupila k nemu matka synu Zebedeových s syny svými, klanející se a prosecí neco od neho.
21 Kterýžto rekl jí: Co chceš? Rekla jemu: Rci, at tito dva synové moji sednou, jeden na pravici tvé a druhý na levici, v království tvém.
22 Odpovídaje pak Ježíš, rekl: Nevíte, zac prosíte. Mužete-li píti kalich, kterýž já píti budu, a krtem, jímž já se krtím, krteni býti? Rekli jemu: Mužeme.
23 Dí jim: Kalich zajisté muj píti budete, a krtem, jímž já se krtím, pokrteni budete, ale sedeti na pravici mé a na levici mé, nenít mé dáti vám, ale dáno bude tem, kterýmž pripraveno jest od Otce mého.
24 A uslyšavše to deset ucedlníku Páne, rozhnevali se na ty dva bratry.
25 Ale Ježíš svolav je, rekl: Víte, že knížata národu panují nad svými, a kteríž velicí jsou, moci užívají nad nimi.
26 Ne tak bude mezi vámi; ale kdožkoli chtel by mezi vámi býti velikým, budiž služebník váš.
27 A kdož by koli mezi vámi chtel býti první, budiž váš služebník;
28 Jako i Syn cloveka neprišel, aby jemu slouženo bylo, ale aby on sloužil a aby dal život svuj na vykoupení za mnohé.
29 A když vycházeli z Jericho, šel za ním zástup veliký.
30 A aj, dva slepí sedící u cesty, uslyševše, že by Ježíš tudy šel, zvolali, rkouce: Smiluj se nad námi, Pane, synu Daviduv.
31 Zástup pak primlouval jim, aby mlceli. Oni pak více volali, rkouce: Smiluj se nad námi, Pane, synu Daviduv.
32 I zastaviv se Ježíš, zavolal jich, a rekl: Co chcete, abych vám ucinil?
33 Rkou jemu: Pane, at se otevrou oci naše.
34 I slitovav se nad nimi Ježíš, dotekl se ocí jejich, a ihned prohlédly oci jejich. A oni šli za ním.