Matouš

Kapitola 12

1 V ten cas šel Ježíš v den svátecní skrze obilí, a ucedlníci jeho lacni jsouce, pocali vymínati klasy a jísti.
2 Farizeové pak vidouce to, rekli jemu: Hle, ucedlníci tvoji ciní to, cehož nesluší ciniti v den svátecní.
3 On pak rekl jim: Co jste nectli, co jest ucinil David, když lacnel, on i ti, kteríž s ním byli?
4 Kterak všel do domu Božího a chleby posvátné jedl, kterýchžto jemu neslušelo jísti, ani tem, kteríž s ním byli, než toliko samým knežím?
5 Anebo zdali jste nectli v Zákone, že kneží ve dny svátecní v chráme svátek ruší, a jsou bez hríchu?
6 Ale pravímt vám, žet vetší jest tuto nežli chrám.
7 Než kdybyste vedeli, co je to: Milosrdenství chci a ne obeti, neodsuzovali byste nevinných.
8 Syn zajisté cloveka jestit pánem i dne svátecního.
9 A poodšed odtud Ježíš, prišel do školy jejich.
10 A aj, byl tu clovek, maje ruku uschlou. I tázali se ho, rkouce: Sluší-li v den svátecní uzdravovati? aby jej obžalovali.
11 On pak dí jim: Který bude z vás clovek, ješto by mel ovci jednu, a kdyby ta upadla do jámy v den svátecní, i zdaliž dosáhna nevytáhne jí?
12 A cím lepší jest clovek nežli ovce? A protož slušít v den svátecní dobre ciniti.
13 Tedy rekl cloveku tomu: Vztáhni ruku svou. I vztáhl, a ucinena jest zdravá jako i druhá.
14 Farizeové pak vyšedše, drželi radu proti nemu, kterak by jej zahladili.
15 A veda to Ježíš, šel odtud. I šli za ním zástupové mnozí, a uzdravil je všecky.
16 A s pohružkou prikázal jim, aby ho nezjevovali,
17 Aby se naplnilo povedení skrze Izaiáše proroka, rkoucího:
18 Aj, služebník muj, kteréhož jsem vyvolil, milý muj, v nemž se dobre zalíbilo duši mé. Položím Ducha svého na nej, a soud národum zvestovati bude.
19 Nebude se vaditi, ani kriceti, ani kdo na ulicích uslyší hlas jeho.
20 Trtiny nalomené nedolomí, a lnu kourícího se neuhasí, až i vypoví soud k vítezství.
21 A ve jménu jeho národové doufati budou.
22 Tedy podán jemu dábelstvím posedlý, slepý a nemý. I uzdravil jej, takže ten byv slepý a nemý, i mluvil i videl.
23 I divili se všickni zástupové a pravili: Není-liž tento Syn Daviduv?
24 Ale farizeové to uslyševše, rekli: Tento nevymítá dáblu než Belzebubem, knížetem dábelským.
25 Ježíš pak znaje myšlení jejich, dí jim: Každé království rozdelené samo v sobe zpustne, a každé mesto neb dum proti sobe rozdelený nestane.
26 A jestližet satan satana vymítá, proti sobe rozdelen jest. Kterak tedy stane království jeho?
27 A vymítám-lit já dábly v Belzebubu, synové vaši v kom vymítají? Protož oni soudcové vaši budou.
28 Paklit já Duchem Božím dábly vymítám, jiste prišlo jest mezi vás království Boží.
29 Aneb kterak kdo muže do domu silného reka vjíti a jeho nádobí pobrati, lec by prve svázal toho silného, a teprvt by dum jeho obloupiti mohl?
30 Kdož není se mnou, proti mne jest; a kdo neshromažduje se mnou, rozptylujet.
31 Protož pravím vám: Všeliký hrích i rouhání bude lidem odpušteno, ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpušteno lidem.
32 A kdyby kdo rekl slovo proti Synu cloveka, bude jemu odpušteno, ale kdož by mluvil proti Duchu svatému, nebude jemu odpušteno, ani na tomto svete, ani na budoucím.
33 A protož nebo cinte strom dobrý, a ovoce jeho dobré; anebo cinte strom zlý, a ovoce jeho zlé. Nebot po ovoci strom bývá poznán.
34 Pokolení ještercí, kterakž mužete dobré veci mluviti, jsouce zlí? Nebo z hojnosti srdce ústa mluví.
35 Dobrý clovek z dobrého pokladu srdce vynáší dobré, a zlý clovek ze zlého pokladu vynáší zlé.
36 Ale pravím vám, že z každého slova prázdného, kteréž mluviti budou lidé, vydadí pocet v den soudný.
37 Nebo z slov svých spravedliv budeš ucinen, a z recí tvých budeš odsouzen.
38 Tehdy odpovedeli nekterí z zákoníku a farizeu, rkouce: Mistre, chceme od tebe znamení videti.
39 On pak odpovídaje, dí jim: Pokolení zlé a cizoložné znamení hledá, a znamení nebude jemu dáno, jediné znamení Jonáše proroka.
40 Nebo jakož byl Jonáš v briše velryba tri dni a tri noci, takt bude Syn cloveka v srdci zeme tri dni a tri noci.
41 Muži Ninivitští stanou na soudu s pokolením tímto, a odsoudí je, protože pokání cinili k Jonášovu kázání, a aj, vícet jest nežli Jonáš tuto.
42 Královna od poledne povstane k soudu s pokolením tímto, a odsoudí je; nebo prijela od koncin zeme, aby slyšela moudrost Šalomounovu, a aj, vícet jest tuto nežli Šalomoun.
43 Když pak necistý duch vyjde od cloveka, chodí po místech suchých, hledaje odpocinutí, ale nenalézaje, dí:
44 Navrátím se do domu svého, odkudž jsem vyšel. A prijda, nalezne prázdný, vycištený a ozdobený.
45 Tedy jde a vezme s sebou sedm jiných duchu horších, a vejdouce, prebývají tam, i bývají poslední veci cloveka toho horší nežli první. Takt bude i tomuto zlému pokolení.
46 A když on ješte mluvil k zástupum, aj, matka a bratrí jeho stáli vne, žádajíce s ním promluviti.
47 I rekl jemu jeden: Aj, matka tvá i bratrí tvoji stojí vne, chtíce s tebou mluviti.
48 On pak odpovídaje, rekl tomu, kterýž k nemu byl promluvil: Kdo jest matka má? A kdo jsou bratrí moji?
49 A vztáhna ruku svou na ucedlníky své, i rekl: Aj, matka má i bratrí moji.
50 Nebo kdož by cinil vuli Otce mého nebeského, tent jest bratr muj, i sestra má, i matka má.