Lukáš

Kapitola 9

1 I svolav Ježíš dvanácte ucedlníku svých, dal jim sílu a moc nad všelikým dábelstvím, a aby neduhy uzdravovali.
2 I poslal je, aby kázali království Boží, a uzdravovali nemocné.
3 A rekl jim: Nic neberte na cestu, ani hulky, ani mošny, ani chleba, ani penez, ani po dvou sukních mívejte.
4 A do kteréhožkoli domu vešli byste, tu zustante, a odtud vyjdete.
5 A kteríž by vás koli neprijali, vyjdouce z mesta toho, také i ten prach z noh vašich vyrazte na svedectví proti nim.
6 I vyšedše, chodili po mesteckách vukol, zvestujíce evangelium, a uzdravujíce všudy.
7 Uslyšel pak Herodes ctvrták o všech vecech, kteréž se dály od neho. I rozjímal to v mysli své, protože bylo praveno od nekterých, že by Jan vstal z mrtvých,
8 A od jiných, že by se Eliáš zjevil, od nekterých pak, že by jeden z proroku starých vstal.
9 I rekl Herodes: Jana jsem já stal. Kdož pak jest tento, o kterémž já slyším takové veci? I žádostiv byl ho videti.
10 Vrátivše se pak apoštolé, vypravovali jemu, cožkoli cinili. A pojav je, odšel soukromí na místo pusté mesta receného Betsaida.
11 To když zvedeli zástupové, šli za ním; i prijal je, a mluvil jim o království Božím, a ty, kteríž uzdravení potrebovali, uzdravoval.
12 Den pak pocal se nachylovati. I pristoupivše dvanácte ucedlníku, rekli jemu: Rozpust zástupy, at rozejdouce se do mestecek okolních a do vesnic, jdou a hledají pokrmu, nebo jsme tuto na míste pustém.
13 I rekl jim: Dejte vy jim jísti. A oni rekli: Nemámet víc než pet chlebu a dve rybe, lec bychom my snad šli a nakoupili na tento všecken lid pokrmu?
14 Nebo bylo mužu okolo peti tisícu. I rekl ucedlníkum svým: Rozkažte se jim posaditi v každém radu po padesáti.
15 I ucinili tak, a posadili se všickni.
16 A vzav tech pet chlebu a dve rybe, vzhlédl v nebe a dobrorecil jim, i lámal, a rozdával ucedlníkum, aby kladli pred zástup.
17 I jedli, a nasyceni jsou všickni. A sebráno jest, což jim bylo ostalo drobtu, dvanácte košu.
18 I stalo se, když se on modlil obzvláštne, že byli s ním ucedlníci. I otázal se jich, rka: Kým mne praví býti zástupové?
19 A oni odpovedevše, rekli: Janem Krtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak, že prorok jeden z starých vstal.
20 I rekl jim: Vy pak kým mne býti pravíte? Odpovedev Petr, rekl: Krista toho Božího.
21 A on pohroziv jim, rozkázal, aby toho žádnému nepravili,
22 Prave: Že Syn cloveka musí mnoho trpeti, a potupen býti od starších a od predních kneží i od zákoníku, a zamordován býti, a tretího dne z mrtvých vstáti.
23 I pravil ke všechnem: Chce-li kdo prijíti za mnou, zapri sám sebe, a ber svuj kríž na každý den, a následuj mne.
24 Nebo kdož bude chtíti duši svou zachovati, ztratít ji; a kdož ztratí duši svou pro mne, zachovát ji.
25 Nebo co jest platno cloveku, by všecken svet získal, kdyby sám sebe zatratil, nebo sám sebe zmrhal?
26 Neb kdož by se za mne stydel a za mé reci, za tohot se Syn cloveka stydeti bude, když prijde v sláve své a Otce svého i svatých andelu.
27 Ale pravímt vám jiste: Jsout nekterí z tech, jenž tuto stojí, kteríž neokusí smrti, až i uzrí království Boží.
28 I stalo se po tech recech, jako po osmi dnech, že Ježíš vzav s sebou Petra a Jakuba a Jana, vstoupil na horu, aby se modlil.
29 A když se modlil, ucinena jest tvár jeho promenená, a odev jeho bílý a stkvoucí.
30 A aj, dva muži mluvili s ním, a ti byli Mojžíš a Eliáš.
31 Kteríž okázavše se v sláve, vypravovali o smrti jeho, kterouž mel podstoupiti v Jeruzaléme.
32 Petr pak a ti, kteríž s ním byli, obtíženi byli snem, a procítivše, videli slávu jeho a dva muže, ani stojí s ním.
33 I stalo se, když oni odešli od neho, rekl Petr k Ježíšovi: Mistre, dobrét jest nám zde býti. Protož udelejme tuto tri stánky, tobe jeden, a Mojžíšovi jeden, a Eliášovi jeden, neveda, co mluví.
34 A když on to mluvil, stal se oblak, i zastínil je. Báli se pak ucedlníci, když oni vcházeli do oblaku.
35 I stal se hlas z oblaku rkoucí: Tentot jest Syn muj milý, jeho poslouchejte.
36 A když se ten hlas stal, nalezen jest Ježíš sám. A oni mlceli, a nepravili žádnému v tech dnech nicehož z tech vecí, kteréž jsou videli.
37 Stalo se pak druhého dne, když sstupovali s hory, potkal jej zástup mnohý.
38 A aj, muž z zástupu zvolal, rka: Mistre, prosím tebe, vzhlédni na syna mého, nebt jediného toho mám.
39 A aj, duch jej napadá, a on ihned kricí, a sliní se, a dábel lomcuje jím slinícím se, a nesnadne odchází od neho, sápaje jím.
40 I prosil jsem ucedlníku tvých, aby jej vyvrhli, ale nemohli.
41 I odpovedev Ježíš, rekl: Ó pokolení neverné a prevrácené, dokudž budu u vás a dokud vás snášeti budu? Prived sem syna svého.
42 A v tom, když on pricházel, porazil jej dábel a lomcoval jím. I primluvil duchu necistému Ježíš, a uzdravil mládence, a navrátil jej otci jeho.
43 I divili se náramne všickni velikomocnosti Božské. A když se všickni divili všem vecem, kteréž cinil Ježíš, rekl ucedlníkum svým:
44 Složte vy v uších vašich reci tyto, nebot Syn cloveka bude vydán v ruce lidské.
45 Ale oni nesrozumeli slovu tomu, a bylo pred nimi skryto, aby nevyrozumeli jemu. A báli se ho otázati o tom slovu.
46 I vznikla mezi nimi hádka o to, kdo by z nich byl vetší.
47 Ježíš pak videv premyšlování srdce jejich, vzav díte, postavil je podle sebe,
48 A rekl jim: Kdožkoli prijal by díte toto ve jménu mém, mnet prijímá; a kdož by koli mne prijal, prijímá toho, kterýž mne poslal. Nebo kdožt jest nejmenší mezi všemi vámi, tent bude veliký.
49 I odpovedev Jan, rekl: Mistre, videli jsme jednoho, an ve jménu tvém dábly vymítá; i bránili jsme mu, protože nechodí s námi.
50 I dí jemu Ježíš: Nebrantež. Nebo kdot není proti nám, s námit jest.
51 I stalo se, když se doplnili dnové vzetí jeho vzhuru, a on se byl již na tom ustavil, aby šel do Jeruzaléma,
52 Že poslal posly pred sebou. A oni jdouce, vešli do mestecka Samaritánského, aby jemu zjednali hospodu.
53 I neprijali ho, protože oblicej jeho byl obrácen k jití do Jeruzaléma.
54 A videvše to ucedlníci jeho, Jakub a Jan, rekli: Pane, chceš-li, at díme, aby ohen sstoupil s nebe a spálil je, jako i Eliáš ucinil?
55 A obrátiv se Ježíš, potrestal jich, rka: Nevíte, cího jste vy duchu.
56 Syn zajisté cloveka neprišel zatracovati duší lidských, ale aby je spasil. I odešli do jiného mestecka.
57 Stalo se pak, když šli cestou, rekl jemu jeden: Pane, pujdu za tebou, kam se koli obrátíš.
58 I rekl jemu Ježíš: Lišky doupata mají a ptáci nebeští hnízda, ale Syn cloveka nemá, kde by hlavu sklonil.
59 I rekl k jinému: Pojd za mnou. A on rekl: Pane, dopust mi prve jíti a pochovati otce mého.
60 I dí jemu Ježíš: Nech, at mrtví pochovávají mrtvé své, ale ty jda, zvestuj království Boží.
61 I rekl opet jiný : Pujdu za tebou, Pane, ale prve dopust mi, at se rozžehnám s temi, kteríž jsou v domu mém.
62 Rekl jemu Ježíš: Žádný, kdož vztáhna ruku svou k pluhu, ohlídal by se nazpet, není zpusobný k království Božímu.