Lukáš

Kapitola 14

1 I stalo se, když všel Ježíš do domu jednoho knížete farizejského v sobotu, aby jedl chléb, že oni šetrili ho.
2 A aj, clovek jeden vodnotelný byl pred ním.
3 I odpovedev Ježíš, dí zákoníkum a farizeum, rka: Sluší-li v sobotu uzdravovati?
4 A oni mlceli. Tedy on dosáh jeho, uzdravil a propustil.
5 A odpovedev k nim rekl: Cí z vás osel anebo vul upadl by do studnice, a ne ihned by ho vytáhl v den sobotní?
6 I nemohli jemu na to odpovedíti.
7 Povedel také i ku pozvaným podobenství, (spatriv to, kterak sobe prední místa vyvolovali,) rka k nim:
8 Kdybys byl od nekoho pozván na svadbu, nesedej na predním míste, at by snad vzácnejší nežli ty nebyl pozván od neho.
9 A prijda ten, kterýž tebe i onoho pozval, rekl by tobe: Dej tomuto místo. A tehdy pocal bys s hanbou na posledním míste sedeti.
10 Ale když bys byl pozván, jda, posad se na posledním míste. A kdyby prišel ten, kterýž tebe pozval, aby rekl tobe: Príteli, posedni výše, tedy budeš míti chválu pred spolustolícími.
11 Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.
12 Pravil také i tomu, kterýž ho byl pozval: Když ciníš obed nebo veceri, nezov prátel svých, ani bratrí svých, ani sousedu bohatých, at by snad i oni zase nezvali tebe, a mel bys odplatu.
13 Ale když ciníš hody, povolej chudých, chromých, kulhavých, slepých,
14 A blahoslavený budeš. Nebot nemají, odkud by odplatili tobe, ale budet odplaceno pri vzkríšení spravedlivých.
15 I uslyšav to jeden z prísedících, rekl jemu: Blahoslavený jest, kdož jí chléb v království Božím.
16 On pak rekl jemu: Clovek jeden ucinil veceri velikou, a pozval mnohých.
17 I poslal služebníka svého v hodinu vecere, aby rekl pozvaným: Pojdte, nebo již pripraveno jest všecko.
18 I pocali se všickni spolu vymlouvati. První rekl jemu: Ves jsem koupil, a musím vyjíti a ohledati jí; prosím tebe, vymluv mne.
19 A druhý rekl: Patero sprežení volu koupil jsem, a jdu, abych jich zkusil; prosím tebe, vymluv mne.
20 A jiný dí: Ženu jsem pojal, a protož nemohu prijíti.
21 I navrátiv se služebník, zvestoval tyto veci pánu svému. Tedy rozhnevav se hospodár, rekl služebníku svému: Vyjdi rychle na rynky a na ulice mesta, a chudé, i chromé, i kulhavé, a slepé uved sem.
22 I rekl služebník: Pane, stalo se, jakož jsi rozkázal, a ještet místo jest.
23 Tedy rekl pán služebníku: Vyjdiž na cesty a mezi ploty, a prinut vjíti, at se naplní dum muj.
24 Nebo pravímt vám, že žádný z mužu tech, kteríž pozváni byli, neokusí vecere mé.
25 Šli pak mnozí zástupové s ním. A on obrátiv se, rekl jim:
26 Jde-li kdo ke mne, a nemá-li v nenávisti otce svého, i matere, i ženy, i detí, i bratrí, i sestr, ano i té duše své, nemuž býti mým ucedlníkem.
27 A kdožkoli nenese kríže svého, a jde za mnou, nemuž býti mým ucedlníkem.
28 Nebo kdo z vás jest, chteje staveti veži, aby prve sedna, nepocetl nákladu, bude-li míti dosti k dokonání toho díla?
29 Aby snad, když by položil grunt, a nemohl dokonati, neprišlo na to, že všickni to vidouce, pocali by se jemu posmívati,
30 Rkouce: Tento clovek pocal staveti, a nemohl dokonati.
31 Anebo který král bera se k boji proti jinému králi, zdaliž prve nesedne, aby se poradil, mohl-li by s desíti tisíci potkati se s tím, kterýž s dvadcíti tisíci táhne proti nemu?
32 Sic jinak, když ješte podál od neho jest, pošle posly k nemu, žádaje toho, což by bylo ku pokoji.
33 Tak zajisté každý z vás, kdož se neodrekne všech vecí, kterýmiž vládne, nemuž býti mým ucedlníkem.
34 Dobrát jest sul. Pakli sul bude zmarena, cím bude napravena?
35 Ani do zeme, ani do hnoje se nehodí; ale vyvržena bude ven. Kdo má uši k slyšení, slyš.