Lukáš

Kapitola 6

1 I stalo se v druhou sobotu, že šel Ježíš skrze obilí. I trhali ucedlníci jeho klasy, a rukama vymínajíce, jedli.
2 Tehdy nekterí z farizeu rekli jim: Proc to ciníte, cehož nesluší ciniti v svátky?
3 I odpovedev Ježíš, rekl jim: Což jste ani toho nectli, co jest ucinil David, když lacnel, on i ti, kteríž s ním byli?
4 Kterak všel do domu Božího, a chleby posvátné vzal a jedl, a dal i tem, kteríž s ním byli, jichžto nenáleží jísti než toliko samým knežím?
5 I rekl jim: Že jest Syn cloveka pánem také i dne svátecního.
6 Stalo se pak i v jiný den svátecní, že všel do školy Ježíš, a ucil. A byl tu clovek, jehož pravá ruka byla uschlá.
7 I šetrili ho zákoníci a farizeové, bude-li v sobotu uzdravovati, aby nalezli, cím by jej obžalovali.
8 Ale on znal premyšlování jich. I dí cloveku, kterýž mel ruku uschlou: Vstan, a stuj v prostredku. A on vstav, i stál.
9 Tedy rekl k nim Ježíš: Otíži se vás na jednu vec: Sluší-li v sobotu dobre ciniti? duši zachovati, cili zatratiti?
10 A pohledev na ne na všecky vukol, dí cloveku: Vztáhni ruku svou. A on ucinil tak. I navrácena jest k zdraví ruka jeho a byla jako druhá.
11 Oni pak naplneni jsou hnevivou nemoudrostí, a rozmlouvali mezi sebou, co by uciniti meli Ježíšovi.
12 I stalo se v tech dnech, vyšel Ježíš na horu k modlení. I byl tam pres noc na modlitbe Boží.
13 A když byl den, povolal ucedlníku svých, a vyvolil z nich dvanácte, kteréž i apoštoly nazval.
14 (Šimona, kterémuž také dal jméno Petr, a Ondreje bratra jeho, Jakuba a Jana, Filipa a Bartolomeje,
15 Matouše a Tomáše, Jakuba syna Alfeova, a Šimona, kterýž slove Zelótes,
16 Judu bratra Jakubova, a Jidáše Iškariotského, kterýž pak byl zrádce.)
17 I sstoupiv s nimi s hory, stál na míste polním, a zástup ucedlníku jeho, a množství veliké lidu ze všeho Judstva i z Jeruzaléma, i z Týru i z Sidonu, jenž pri mori jsou, kteríž byli prišli, aby jej slyšeli a uzdraveni byli od neduhu svých,
18 I kteríž trápeni byli od duchu necistých. A byli uzdravováni.
19 A všecken zástup hledal se ho dotknouti; nebo moc z neho vycházela, a uzdravovala všecky.
20 A on pozdvih ocí svých na ucedlníky, pravil: Blahoslavení chudí, nebo vaše jest království Boží.
21 Blahoslavení, kteríž nyní lacníte, nebo nasyceni budete. Blahoslavení, kteríž nyní placete, nebo smáti se budete.
22 Blahoslavení budete, když vás nenávideti budou lidé, a když vás vyobcují, a haneti budou, a vyvrhou jméno vaše jakožto zlé, pro Syna cloveka.
23 Radujte se v ten den a veselte se, nebo aj, odplata vaše mnohá jest v nebesích. Takt jsou zajisté cinívali prorokum otcové jejich.
24 Ale beda vám bohatým, nebo vy již máte potešení své.
25 Beda vám, kteríž jste nasyceni, nebo lacneti budete. Beda vám, kteríž se nyní smejete, nebo kvíliti a plakati budete.
26 Beda vám, když by dobre o vás mluvili všickni lidé; nebo tak jsou cinívali falešným prorokum otcové jejich.
27 Ale vámt pravím, kteríž slyšíte: Milujte neprátely vaše, dobre cinte tem, kteríž vás nenávidí,
28 Dobrorecte tem, kteríž vás proklínají, a modlte se za ty, kteríž vám bezpráví ciní.
29 A uderil-li by tebe kdo v líce jedno, nasad mu i druhého, a tomu, kterýž tobe odjímá plášt, také i sukne nebran.
30 Každému pak prosícímu tebe dej, a od toho, jenž bére tvé veci, zase nežádej.
31 A jakž chcete, aby vám lidé cinili, i vy jim též podobne cinte.
32 Nebo jestliže milujete ty, kteríž vás milují, jakou míti budete milost? Nebo i hríšníci milují ty, od nichž milováni bývají.
33 A budete-li dobre ciniti tem, kteríž vám dobre ciní, jakou máte milost? Však i hríšníci totéž ciní.
34 A budete-li pujcovati tem, od kterýchž se nadejete zase vzíti, jakou máte milost? Však i hríšníci hríšníkum pujcují, aby tolikéž zase vzali.
35 Protož milujte neprátely vaše, a dobre cinte, a pujcujte, nic se odtud nenadejíce, a budet odplata vaše mnohá, a budete synové Nejvyššího. Nebo on dobrotivý jest i k nevdecným a zlým.
36 Protož budte milosrdní, jako i Otec váš milosrdný jest.
37 Nesudte, a nebudete souzeni. Nepotupujte, a nebudete potupeni. Odpouštejte, a budet vám odpušteno.
38 Dávejte, a budet vám dáno. Míru dobrou, natlacenou, a natresenou, a osutou dadít v luno vaše; touž zajisté merou, kterouž meríte, bude vám odmereno.
39 Povedel jim také i podobenství: Zdali muže slepý slepého vésti? Zdaž oba do jámy neupadnou?
40 Nenít ucedlník nad mistra svého, ale dokonalý bude každý, bude-li jako mistr jeho.
41 Což pak vidíš mrvu v oku bratra svého, a brevna, kteréž jest v tvém vlastním oku, neznamenáš?
42 Aneb kterak mužeš ríci bratru svému: Bratre, nechat vyvrhu mrvu z oka tvého, sám v oku svém brevna nevida? Pokrytce, vyvrz prve brevno z oka svého, a tehdy prohlédneš, abys vynal mrvu, kteráž jest v oku bratra tvého.
43 Nebot není ten strom dobrý, kterýž nese ovoce zlé, aniž jest strom zlý, kterýž nese ovoce dobré.
44 Každý zajisté strom po svém vlastním ovoci bývá poznán; nebo nesbírají s trní fíku, ani s hloží sbírají hroznu.
45 Dobrý clovek z dobrého pokladu srdce svého vynáší dobré, a zlý clovek ze zlého pokladu srdce svého vynáší zlé. Nebo z hojnosti srdce mluví ústa jeho.
46 Co pak mi ríkáte: Pane, Pane, a neciníte, což pravím?
47 Každý kdož prichází ke mne, a slyší slovo mé, a zachovává je, ukáži vám, komu by podoben byl.
48 Podoben jest cloveku stavejícímu dum, kterýž kopal hluboko, a založil grunty v skále. A když se stala povoden, oborila se reka na dum ten, ale nemohla jím pohnouti, nebo byl založen na skále.
49 Ale kdož slyší a neciní, podoben jest cloveku, kterýž staví dum svuj na zemi bez gruntu. Na kterýžto oborila se reka, a on hned padl, i stal se pád domu toho veliký.