Lukáš

Kapitola 18

1 Povedel jim také i podobenství, kterak by potrebí bylo vždycky se modliti a neoblevovati,
2 Rka: Byl jeden soudce v meste jednom, kterýž se Boha nebál a cloveka nestydel.
3 Byla pak vdova jedna v témž meste. I prišla k nemu, rkuci: Pomsti mne nad protivníkem mým.
4 A on nechtel za dlouhý cas. Ale potom rekl sám v sobe: Ac se Boha nebojím, a cloveka nestydím,
5 Však že mi pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy prijduci, neuhanela mne.
6 I dí Pán: Slyšte, co praví soudce nepravý.
7 A což by pak Buh nepomstil volených svých, volajících k nemu dnem i nocí, ackoli i prodlévá jim?
8 Pravímt vám, žet jich brzo pomstí. Ale když prijde Syn cloveka, zdaliž nalezne víru na zemi?
9 I rekl také k nekterým, kteríž v sebe doufali, že by spravedliví byli, jiných sobe za nic nevážíce, podobenství toto:
10 Dva muži vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus a druhý publikán.
11 Farizeus stoje soukromí, takto se modlil: Bože, dekuji tobe, že nejsem jako jiní lidé, dráci, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán.
12 Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech vecí, kterýmiž vládnu.
13 Publikán pak zdaleka stoje, nechtel ani ocí k nebi pozdvihnouti, ale bil se v prsy své, rka: Bože, bud milostiv mne hríšnému.
14 Pravímt vám: Odšel tento, ospravedlnen jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.
15 Prinášeli také k nemu i nemluvnátka, aby se jich dotýkal. To videvše ucedlníci, primlouvali jim.
16 Ale Ježíš svolav je, rekl: Nechte dítek, at jdou ke mne, a nebrante jim, nebo takovýcht jest království Boží.
17 Amen pravím vám: Kdož by koli neprijal království Božího jako díte, nevejdet do neho.
18 I otázalo se ho jedno kníže, rka: Mistre dobrý, co cine, život vecný obdržím?
19 I rekl jemu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Buh.
20 Však umíš prikázání: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš krivého svedectví, cti otce svého i matku svou.
21 On pak rekl: Toho všeho ostríhal jsem od své mladosti.
22 Slyšav to Ježíš, rekl mu: Ještet se jednoho nedostává. Všecko, což máš, prodej, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a pojd, následuj mne.
23 On pak uslyšav to, zarmoutil se; byl zajisté bohatý velmi.
24 A videv jej Ježíš zarmouceného, rekl: Aj, jak nesnadne ti, kdož statky mají, do království Božího vejdou!
25 Snáze jest zajisté velbloudu skrze jehelnou dírku projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.
26 Tedy rekli ti, kteríž to slyšeli: I kdož muže spasen býti?
27 A on dí jim: Což jest nemožného u lidí, možné jest u Boha.
28 I rekl Petr: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou.
29 On pak rekl jim: Amen pravím vám, že není žádného, kterýž by opustil dum, neb rodice, neb bratrí, neb manželku, nebo dítky, pro království Boží,
30 Aby nevzal v tomto casu mnohem více, v budoucím pak veku míti bude život vecný.
31 Tedy pojav Ježíš dvanácte, rekl jim: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a naplnít se všecko to, což psáno jest skrze Proroky o Synu cloveka.
32 Nebo vydán bude pohanum, a bude posmíván, a zlehcen i uplván.
33 A ubicujíce, zamordují jej, ale on tretího dne z mrtvých vstane.
34 Oni pak tomu nic nerozumeli, a bylo slovo to skryto pred nimi, aniž vedeli, co se pravilo.
35 I stalo se, když se približoval k Jericho, slepý jeden sedel podle cesty, žebre.
36 A slyšev zástup pomíjející, otázal se, co by to bylo?
37 I oznámili jemu, že Ježíš Nazaretský tudy jde.
38 I zvolal, rka: Ježíši, synu Daviduv, smiluj se nade mnou!
39 A ti, kteríž napred šli, primlouvali mu, aby mlcal. Ale on mnohem více volal: Synu Daviduv, smiluj se nade mnou!
40 Tedy zastaviv se Ježíš, rozkázal ho k sobe privésti. A když se približoval, otázal se ho,
41 Rka: Co chceš, at tobe uciním? On pak dí: Pane, at vidím.
42 A Ježíš rekl jemu: Prohlédni. Víra tvá te uzdravila.
43 A ihned prohlédl, a šel za ním, velebe Boha. A všecken lid videv to, vzdal chválu Bohu.