Lukáš

Kapitola 20

1 I stalo se v jeden den, když on ucil lid v chráme a kázal evangelium, že prišli k tomu prední kneží a zákoníci s staršími,
2 I rekli jemu: Povez nám, jakou mocí tyto veci ciníš, aneb kdo tobe tuto moc dal?
3 I odpovedev, rekl jim: Otížit se i já vás o jedné veci a odpoveztež mi:
4 Krest Januv s nebe-li byl, cili z lidí?
5 Oni pak uvažovali to mezi sebou, rkouce: Jestliže bychom rekli: S nebe, dít nám: Procež jste tedy neuverili jemu?
6 Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; neb oni cele tak drží, že Jan jest prorok.
7 I odpovedeli: Že nevedí, odkud jest byl.
8 I rekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto ciním.
9 I pocal lidu praviti podobenství toto: Clovek jeden štípil vinici, a pronajal ji vinarum, a sám odšed podál byl tam za mnohé casy.
10 A v cas slušný poslal k vinarum služebníka, aby z ovoce vinice dali jemu. Vinari pak zmrskavše jej, pustili ho prázdného.
11 A on poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.
12 I poslal tretího. Ale oni i toho zranivše, vystrcili ven.
13 Tedy rekl Pán vinice: Co uciním? Pošli svého milého Syna. Snad když toho uzrí, ostýchati se budou.
14 Uzrevše pak vinari, rozmlouvali mezi sebou, rkouce: Tentot jest dedic; pojdte, zabijme jej, aby naše bylo dedictví.
15 A vystrcivše jej ven z vinice, zamordovali ho. Což tedy uciní jim Pán vinice?
16 Prijde a vyhladí vinare ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, rekli: Odstup to.
17 A on pohledev na ne, rekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli delníci, ten ucinen jest v hlavu úhelní.
18 Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potret jej.
19 I hledali prední kneží a zákoníci, jak by nan vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozumeli, že by na ne mluvil podobenství to.
20 Tedy ukládajíce o nem, poslali špehére, kteríž by se spravedlivými cinili, aby ho polapili v reci, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.
21 I otázali se ho oni, rkouce: Mistre víme, že práve mluvíš a ucíš, a neprijímáš osoby, ale v pravde ceste Boží ucíš.
22 Sluší-li nám dan dávati císari, cili nic?
23 Ale Ježíš rozumeje chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?
24 Ukažte mi peníz. Cí má obraz a nápis? I odpovedevše, rekli: Císaruv.
25 On pak rekl jim: Dejtež tedy, co jest císarova, císari, a což jest Božího, Bohu.
26 I nemohli ho za slovo popadnouti pred lidem, a divíce se odpovedi jeho, umlkli.
27 Pristoupivše pak nekterí z saduceu, (kteríž odpírají býti vzkríšení,) otázali se ho,
28 Rkouce: Mistre, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr necí umrel, maje manželku, a umrel by bez detí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil síme bratru svému.
29 I bylo sedm bratrí, a první pojav ženu, umrel bez detí.
30 I pojal ji druhý, a umrel i ten bez detí.
31 A tretí pojal ji, též i všech tech sedm, a nezustavivše semene, zemreli.
32 Nejposléze po všech umrela i žena.
33 Protož pri vzkríšení kterého z nich bude manželka, ponevadž sedm jich melo ji za manželku?
34 A odpovídaje, rekl jim Ježíš: Synové tohoto sveta žení se a vdávají.
35 Ale ti, kteríž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho veku a vzkríšení z mrtvých, ani se ženiti budou ani vdávati.
36 Nebo ani umírati více nebudou moci, andelum zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, ponevadž jsou synové vzkríšení.
37 A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal pri onom kri, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým.
38 Buht pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.
39 Tedy odpovedevše nekterí z zákoníku, rekli: Mistre, dobre jsi povedel.
40 I neodvážili se jeho na nic více tázati.
41 On pak rekl jim: Kterak nekterí praví Krista býti synem Davidovým?
42 A sám David praví v knihách Žalmových: Rekl Pán Pánu mému: Sed na pravici mé,
43 Ažt i položím neprátely tvé v podnož noh tvých.
44 Ponevadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?
45 I rekl ucedlníkum svým prede vším lidem:
46 Varujte se od zákoníku, kteríž rádi chodí v krásném rouše a milují pozdravování na trzích a prední stolice v školách a první místo na vecerích,
47 Kteríž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tit vezmou težší odsouzení.