Lukáš

Kapitola 8

1 I stalo se potom, že on chodil po mestech a po mesteckách, káže a zvestuje království Boží, a dvanácte s ním,
2 I ženy nekteré, kteréž byly uzdraveny od duchu zlých a od nemocí: Maria, jenž slove Magdaléna, z nížto bylo sedm dáblu vyšlo,
3 A Johanna manželka Chuzova, úredníka Herodesova, a Zuzanna, a jiné mnohé, kteréž posluhovaly jemu z statku svých.
4 Když se pak scházel zástup mnohý, a z okolních mest hrnuli se k nemu, mluvil jim v podobenství:
5 Vyšel rozsevac, aby rozsíval síme své. A když on rozsíval, jedno padlo podle cesty, i pošlapáno jest, a ptáci nebeští szobali je.
6 A jiné padlo na skálu, a vzešlé uvadlo, nebo nemelo vláhy.
7 Jiné pak padlo mezi trní, a spolu vzrostlé trní udusilo je.
8 A jiné padlo v zemi dobrou, a když vzešlo, ucinilo užitek stý. To povedev, volal: Kdo má uši k slyšení, slyš.
9 I otázali se ho ucedlníci jeho, rkouce: Jaké jest to podobenství?
10 A on rekl: Vám dáno jest znáti tajemství království Božího, ale jiným v podobenství, aby hledíce, nevideli, a slyšíce, nerozumeli.
11 Jestit pak podobenství toto: Síme jest slovo Boží.
12 A kteréž padlo podle cesty, jsou ti, kteríž slyší, a potom prichází dábel, a vynímá slovo z srdce jejich, aby neveríce, spaseni nebyli.
13 Ale kteríž na skálu, ti když slyší, s radostí príjímají slovo, a tit korenu nemají; ti na cas verí, a v cas pokušení odstupují.
14 Kteréž pak mezi trní padlo, tit jsou, kteríž slyšíce, a po pecování a zboží a rozkošech života jdouce, bývají udušeni, a neprinášejí užitku.
15 Ale kteréž padlo v zemi dobrou, ti jsou, kterížto v srdci ctném a dobrém, slyšíce slovo, zachovávají je, a užitek prinášejí v trpelivosti.
16 Nižádný pak rozsvíte svíci, neprikrývá jí nádobou, ani staví pod postel, ale na svícen staví, aby ti, kteríž vcházejí, svetlo videli.
17 Nebo nic není tajného, což by nemelo býti zjeveno, ani co ukrytého, což by nemelo poznáno býti a na svetlo vyjíti.
18 Protož vizte, jak slyšíte. Nebo kdož má, tomu bude dáno, a kdo nemá, i to, což domnívá se míti, bude odjato od neho.
19 Tedy prišli k nemu matka a bratrí jeho, ale nemohli ho dojíti pro zástup.
20 I povedeli mu, rkouce: Matka tvá a bratrí tvoji stojí vne, chtíce tebe videti.
21 A on odpovedev, rekl k nim: Matka má a bratrí moji jsou ti, kteríž slovo Boží slyší a plní je.
22 Stalo se pak v jeden den, že on vstoupil na lodí i ucedlníci jeho. I rekl k nim: Preplavme se pres jezero. I odstrcili lodí od brehu.
23 A když se plavili, usnul. Tedy prišla boure tuhého vetru na jezero, a vlny lodí naplnovaly, takže v nebezpecenství byli.
24 I pristoupivše, zbudili ho, rkouce: Mistre, Mistre, hyneme. A on procítiv, primluvil vetru a zdutí vod. I prestala boure, a stalo se utišení.
25 I rekl jim: Kde je víra vaše? Kterížto bojíce se, podivili se, vespolek rkouce: I kdo jest tento, že vetrum prikazuje i vodám, a poslouchají ho?
26 I plavili se do krajiny Gadarenské, kteráž jest proti Galilei.
27 A když z lodí vystoupil na zemi, potkal jej muž jeden z mesta, kterýž mel dábelství od mnoha casu, a rouchem se neodíval, ani v domu býval, ale v hrobích.
28 Ten uzrev Ježíše zkrikl a padl pred ním, a hlasem velikým rekl: Co je tobe do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Prosím tebe, netrap mne.
29 Nebo prikazoval duchu necistému, aby vyšel z toho cloveka. Po mnohé zajisté casy jím lomcoval, a býval ukován retezy a v poutech ostríhán, ale on polámal okovy a býval od dábelství puzen na poušt.
30 I otázal se Ježíš, rka: Jakt ríkají? A on rekl: Tma. Neb bylo mnoho dáblu vešlo do neho.
31 Tedy prosili ho, aby jim neprikazoval jíti do propasti.
32 Bylo pak tu veliké stádo vepru, kteríž se pásli na hore. I prosili ho dáblové, aby jim dopustil do nich vjíti. I dopustil jim.
33 I vyšedše dáblové z cloveka, vešli do vepru, a hned beželo stádo s chvátáním s vrchu do jezera, i ztonulo.
34 A videvše pastýri, co se stalo, utekli pryc; a šedše, vypravovali to v meste i po vsech.
35 I vyšli lidé, aby videli, co se stalo. I prišli k Ježíšovi, a nalezli cloveka toho, z kteréhož dáblové vyšli, odeného a majícího rozum, an sedí u noh Ježíšových. I báli se.
36 A vypravovali jim také ti, kteríž byli videli, kterak jest zdráv ucinen ten, jenž mel dábelství.
37 I prosilo ho to všecko množství té okolní krajiny Gadarenských, aby odšel od nich; nebo bázní velikou naplneni byli. A on vstoupiv na lodí, navrátil se.
38 Prosil ho pak muž ten, z kteréhož dáblové vyšli, aby s ním byl. Ale Ježíš propustil ho, rka:
39 Navrat se do domu svého, a vypravuj, kterak veliké veci ucinil tobe Buh. I odšel, po všem meste vypravuje, jak veliké veci ucinil jemu Ježíš.
40 Stalo se pak, když se navrátil Ježíš, že prijal jej zástup; nebo všickni ocekávali ho.
41 A aj, prišel muž, kterémuž jméno bylo Jairus, a ten byl kníže školy Židovské. I padna k nohám Ježíšovým, prosil ho, aby všel do domu jeho.
42 Nebo mel dceru tu jedinou, kteréž bylo okolo dvanácti let, a ta umírala. A když šel, tiskl jej zástup.
43 Tedy žena jedna, jenž nemoc svou trpela od let dvanácti, (kterážto byla na lékare vynaložila všecken statek, a od žádného nemohla uzdravena býti,)
44 Pristoupivši pozadu, dotkla se podolka roucha jeho, a hned prestala nemoc její.
45 I rekl Ježíš: Kdo jest, jenž se mne dotekl? A když všickni zapírali, rekl Petr, a kteríž s ním byli: Mistre, zástupové tebe tisknou a tlací, a ty pravíš: Kdo se mne dotekl?
46 I rekl Ježíš: Dotekl se mne nekdo, nebo poznal jsem já, že jest moc ode mne vyšla.
47 A viduci žena, že by tajno nebylo, tresuci se, pristoupila a padla pred ním, a pro kterou prícinu dotkla se ho, povedela prede vším lidem, a kterak jest hned uzdravena.
48 A on rekl jí: Dobré mysli bud, dcero, víra tvá tebe uzdravila. Jdiž u pokoji.
49 A když on ješte mluvil, prišel jeden od knížete školy, rka jemu: Již umrela dcera tvá, nezamestnávej Mistra.
50 Ale Ježíš uslyšav to, odpovedel jemu: Nebojž se, ver toliko, a zdrávat bude.
51 A všed do domu, nedopustil s sebou vjíti žádnému než Petrovi a Jakubovi a Janovi, a otci a materi té devecky.
52 Plakali jí pak všickni a kvílili. A on rekl: Neplactež. Neumrelat, ale spít.
53 I posmívali se jemu, vedouce, že jest umrela.
54 On pak vyhnav ven všecky, a ujav ruku její, zavolal, rka: Devecko, vstan!
55 I navrátil se duch její, a vstala hned. I kázal jí dáti jísti.
56 I divili se náramne rodicové její. A on jim kázal, aby žádnému nepravili o tom, co se bylo stalo.