Lukáš

Kapitola 11

1 I stalo se, když byl na jednom míste, modle se, že když prestal, rekl k nemu jeden z ucedlníku jeho: Pane, nauc nás modliti se, jako i Jan ucil ucedlníky své.
2 I rekl jim: Když se modlíte; ríkejte: Otce náš, jenž jsi v nebesích, posvet se jméno tvé. Prijd království tvé. Bud vule tvá, jako v nebi tak i na zemi.
3 Chléb náš vezdejší dávej nám každého dne.
4 I odpust nám hríchy naše, nebo i my odpouštíme všelikému vinníku našemu. A neuvod nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
5 I rekl k nim: Kdo z vás bude míti prítele, a pujde k nemu o pulnoci, a dí jemu: Príteli, pujc mi trí chlebu.
6 Nebo prítel muj prišel s cesty ke mne, a nemám, co bych predložil pred nej.
7 A on vnitr jsa, odpovedel by, rka: Necin mi nevole, neb jsou již dvere zavríny, a dítky mé se mnou jsou v pokoji. Nemohut vstáti a dáti tobe.
8 Pravím vám: Act nedá jemu, vstana, protože jest prítel jeho, ale však pro nezbednost jeho vstana, dá jemu, kolikožkoli potrebuje.
9 I ját pravím vám: Proste, a budet vám dáno; hledejte, a naleznete; tlucte, a budet vám otevríno.
10 Neb každý, kdož prosí, bére; a kdož hledá, nalézá; a tomu, kdož tluce, bude otevríno.
11 Kterého pak z vás otce prosil by syn za chléb, zdali kamene podá jemu? Aneb za rybu, zdali místo ryby dá jemu hada?
12 Aneb prosil-li by za vejce, zdali podá jemu štíra?
13 Ponevadž tedy vy, zlí jsouce, umíte dobré dary dávati detem svým, cím více Otec váš nebeský dá Ducha svatého tem, kteríž ho prosí?
14 I vymítal Ježíš dábelství, a to bylo nemé. Stalo se pak, když vyšlo dábelství, že mluvil nemý. I divili se zástupové.
15 Ale nekterí z nich pravili: V Belzebubu, knížeti dábelském, vymítá dábly.
16 A jiní pokoušejíce ho, znamení s nebe hledali od neho.
17 Ale on znaje myšlení jejich, rekl jim: Každé království samo v sobe rozdelené pustne, a dum na dum padá.
18 Jestližet jest pak i satan proti sobe rozdelen, kterakž stane království jeho? Nebo pravíte, že já v Belzebubu vymítám dábly.
19 Jestliže já v Belzebubu vymítám dábly, synové vaši v kom vymítají? Protož oni soudcové vaši budou.
20 Paklit prstem Božím vymítám dábly, jistet jest prišlo k vám království Boží.
21 Když silný odenec ostríhá síne své, v pokoji jsou všecky veci, kteréž má.
22 Pakli by silnejší než on prijda, premohl jej, všecka odení jeho odejme, v než úfal, a loupeže jeho rozdelí.
23 Kdožt není se mnou, proti mne jest; a kdož neshromažduje se mnou, rozptylujet.
24 Když necistý duch vyjde od cloveka, chodí po místech suchých, hledaje odpocinutí. A nenalezna, dí: Vrátím se do domu svého, odkudž jsem vyšel.
25 A prijda, nalezne jej vymetený a ozdobený.
26 I jde, a prijme k sobe jiných sedm duchu horších sebe, a vejdouce, prebývají tam. I jsou poslední veci cloveka toho horší nežli první.
27 I stalo se, když on to mluvil, pozdvihši hlasu jedna žena z zástupu, rekla jemu: Blahoslavený život, kterýž tebe nosil, a prsy, kterýchž jsi požíval.
28 A on rekl: Ovšem pak blahoslavení, kteríž slyší slovo Boží a ostríhají jeho.
29 A když se zástupové scházeli, pocal praviti: Pokolení toto nešlechetné jest. Znamení vyhledává, a znamení jemu nebude dáno, než znamení Jonáše proroka.
30 Nebo jakož Jonáš ucinen byl znamením Ninivitským, takt bude i Syn cloveka pokolení tomuto.
31 Královna od poledne stane na soudu s muži pokolení tohoto, a odsoudí je. Nebo prijela od koncin zeme, aby slyšela moudrost Šalomounovu, a aj, více než Šalomoun tuto!
32 Muži Ninivitští povstanou na soudu s pokolením tímto, a odsoudí je. Nebo cinili pokání k kázání Jonášovu, a aj, více nežli Jonáš tuto!
33 Žádný rozsvíte svíci, nepostaví jí do skrýše, ani pod kbelec, ale na svícen, aby ti, kteríž vcházejí, svetlo videli.
34 Svíce tela tvého jest oko tvé. Když by tedy oko tvé sprostné bylo, i telo tvé všecko bude svetlé; a paklit bude nešlechetné, takét i telo tvé tmavé bude.
35 Viziž tedy, aby svetlo, kteréž jest v tobe, nebylo tmou.
36 Pakli celé telo tvé svetlé bude, nemaje žádné cástky tmavé, budet všecko tak svetlé, že te jako svíce bleskem osvítí.
37 A mezi tím když on mluvil, prosil ho jeden farizeus, aby obedval u neho. A všed, posadil se za stul.
38 Farizeus pak videv to, podivil se, že se neumyl pred obedem.
39 I rekl Pán k nemu: Nyní vy farizeové povrchu konvice a mísy cistíte, ale to, což vnitr jest v vás, plno jest loupeže a nešlechetností.
40 Blázni, zdaliž ten, kterýž ucinil, což zevnitr jest, neucinil také i toho, což jest vnitr?
41 Ale však i z toho, což máte, dávejte almužnu, a aj, všecky veci vaše cisté budou.
42 Ale beda vám farizeum, kteríž desátky dáváte z máty a z routy a ze všeliké byliny, ale opouštíte soud a lásku Boží; ješto tyto veci meli jste ciniti, a onech neopoušteti.
43 Beda vám farizeum, nebo milujete první místa v školách a pozdravování na trzích.
44 Beda vám, zákoníci a farizeové pokrytci, nebo jste jako hrobové nepatrní, po nichž lidé chodíce, nevedí o tom, co tam jest.
45 I odpovedev jeden z zákoníku, rekl jemu: Mistre, tyto veci mluve, i nám také lehkost ciníš.
46 A on rekl: I vám zákoníkum beda, nebo obtežujete lidi bremeny nesnesitelnými, a sami se tech bremen jedním prstem nedotýkáte.
47 Beda vám, jenž vzdeláváte hroby prorocké, kteréž otcové vaši zmordovali.
48 A tak osvedcujete a potvrzujete skutku otcu vašich. Nebo oni zajisté zmordovali jsou je, vy pak vzdeláváte hroby jejich.
49 Protož i Moudrost Boží rekla: Pošlit k nim proroky a apoštoly, a z tech nekteré mordovati budou, a jiné vyháneti,
50 Aby požádáno bylo od tohoto pokolení krve všech proroku, kteráž vylita jest od ustanovení sveta,
51 Od krve Abelovy až do krve Zachariášovy, kterýž zahynul mezi oltárem a chrámem. Jiste, pravím vám, požádáno bude od pokolení tohoto.
52 Beda vám zákoníkum, nebo jste vzali klíc umení; sami jste nevešli, a tem, kteríž vcházeli, zbránili jste.
53 A když jim to mluvil, pocali zákoníci a farizeové prísne jemu odpírati, a k mnohým recem príciny jemu dávati,
54 Ukládajíce o nem, a hledajíce popadnouti neco z úst jeho, aby jej obžalovali.