Marek

Kapitola 6

1 I vyšel odtud a prišel do vlasti své, a šli za ním ucedlníci jeho.
2 A když bylo v sobotu, pocal uciti v škole, a mnozí slyšíce, divili se, rkouce: Odkud tento má tyto veci? A jaká jest to moudrost, kteráž jest jemu dána, že i takové moci dejí se skrze ruce jeho?
3 Zdaliž tento není tesar, syn Marie, bratr Jakubuv a Jozesuv a Juduv a Šimonuv? A zdaliž nejsou i sestry jeho zde u nás? I zhoršili se na nem.
4 I rekl jim Ježíš: Není prorok beze cti, jediné v vlasti své a v rodine své a v domu svém.
5 I nemohl tu znamení žádného uciniti, jediné málo nemocných, vzkládaje na ne ruce, uzdravil.
6 I podivil se jejich nevere, a obcházel vukol po mesteckách, uce.
7 A svolav dvanácte, pocal je posílati po dvou a dvou, a dal jim moc nad duchy necistými.
8 A prikázal jim, aby nicehož nebrali na cestu, jediné toliko hul, ani mošny, ani chleba, ani na pase penez,
9 Ale jen obuté míti nohy v strevíce, a aby neobláceli dvou sukní.
10 A pravil jim: Kdežkoli vešli byste do domu, tu ostante, dokudž nevyšli byste odtud.
11 A kdož by koli vás neprijali, ani vás slyšeli, vyjdouce odtud, vyrazte prach z noh vašich na svedectví jim. Amen pravím vám: Lehceji bude Sodomským a Gomorským v den soudný nežli mestu tomu.
12 Tedy oni vyšedše, kázali, aby pokání cinili.
13 A dábelství mnohá vymítali, a mazali olejem mnohé nemocné, a uzdravovali je.
14 A uslyšev o tom Herodes král, (neb zjevné ucineno bylo jméno jeho,) i pravil, že Jan Krtitel vstal z mrtvých, a protož se dejí divové skrze neho.
15 Jiní pak pravili, že jest Eliáš; a jiní pravili, že jest prorok, aneb jako jeden z proroku.
16 To uslyšev Herodes, rekl: Kteréhož jsem já stal, Jana, tent jest. Onte z mrtvých vstal.
17 Ten zajisté Herodes byl poslal a jal Jana a vsadil jej do žaláre pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého, že ji byl za manželku pojal.
18 Nebo pravil Jan Herodesovi: Neslušít tobe míti manželky bratra svého.
19 Herodias pak lest skládala proti nemu, a chtela jej o hrdlo pripraviti, ale nemohla.
20 Nebo Herodes ostýchal se Jana, veda jej býti muže spravedlivého a svatého. I šetril ho, a slýchaje jej, mnoho i cinil, a rád ho poslouchal.
21 A když prišel den príhodný, že Herodes, pamatuje den svého narození, ucinil veceri knížatum svým a hejtmanum a predním mužum z Galilee,
22 A dcera té Herodiady tam vešla a tancovala, zalíbilo se Herodesovi i spoluhodovníkum, i rekl král devecce: Pros mne, zac chceš, a dámt.
23 I prisáhl jí: Že zackoli prositi budeš, dám tobe, by pak bylo až do polovice království mého.
24 Ona pak vyšedši, rekla materi své: Zac budu prositi? A ona rekla: Za hlavu Jana Krtitele.
25 A všedši hned s chvátáním k králi, prosila ho, rkuci: Chci, abys mi dal hned na míse hlavu Jana Krtitele.
26 Král pak zarmoutiv se velmi, pro prísahu a pro spoluhodovníky nechtel jí oslyšeti.
27 I poslav hned kata, rozkázal prinésti hlavu Janovu.
28 A on odšed, stal jej v žalári, a prinesl hlavu jeho na míse, a dal ji devecce, a devecka dala materi své.
29 To uslyšavše ucedlníci jeho, prišli a vzali telo jeho, a pochovali je v hrobe.
30 Tedy sšedše se apoštolé k Ježíšovi, zvestovali jemu všecko, i to, co cinili, i co ucili.
31 I rekl jim: Pojdte vy sami obzvláštne na pusté místo, a odpocinte malicko. Nebo bylo množství tech, kteríž pricházeli a odcházeli, takže jsou ani k jídlu chvíle nemeli.
32 I plavili se až na pusté místo soukromí.
33 A vidouce je zástupové, že jdou pryc, poznali jej mnozí. I sbehli se tam ze všech mest pešky, a predešli je, a shromáždili se k nemu.
34 Tedy vyšed Ježíš, uzrel zástup mnohý, a slitovalo mu se jich, že byli jako ovce, nemající pastýre. I pocal je uciti mnohým vecem.
35 A když se již prodlilo, pristoupivše k nemu ucedlníci jeho, rekli: Pustét jest toto místo, a již se prodlilo,
36 Rozpust je, at jdouce do okolních vesnic a mestecek, nakoupí sobe chleba; nebo nemají, co by jedli.
37 On pak odpovedev, rekl jim: Dejte vy jim jísti. I rkou jemu: Co tedy, jdouce koupíme za dve ste grošu chleba, a dáme jim jísti?
38 I dí jim: Kolik chlebu máte? Jdete a zvezte. A když zvedeli, rekli: Pet, a dve rybe.
39 I rozkázal jim, aby se kázali posaditi všechnem po houfích na zelené tráve.
40 I usadili se rozdílne, místy po stu a místy po padesáti.
41 A vzav tech pet chlebu a ty dve rybe, popatriv do nebe, dobrorecil, i lámal chleby, a dal ucedlníkum svým, aby kladli pred ne. A dve rybe rozdelil též mezi všecky.
42 I jedli všickni, a nasyceni jsou.
43 Potom sebrali drobtu dvanácte košu plných, i z ryb.
44 A bylo tech, kteríž jedli ty chleby, okolo pet tisícu mužu.
45 A hned prinutil ucedlníky své vstoupiti na lodí, aby jej predešli pres more do Betsaidy, až by on rozpustil zástup.
46 A rozpustiv je, šel na horu, aby se modlil.
47 A když bylo vecer, byla lodí uprostred more, a on sám na zemi.
48 A videl je, a oni se s težkostí plavili; (nebo byl vítr odporný jim.) A pri ctvrtém bdení nocním prišel k nim, chode po mori, a chtel je pominouti.
49 Oni pak uzrevše jej, an chodí po mori, domnívali se, že by obluda byla, i zkrikli.
50 (Nebo jej všickni videli, a zstrašili se.) A hned promluvil k nim a rekl jim: Doufejtež, ját jsem, nebojte se.
51 I vstoupil k nim na lodí, a utišil se vítr; a oni náramne sami v sobe se desili a divili.
52 Nebo nerozumeli byli, co se stalo pri chlebích; bylo zajisté srdce jejich zhrublo.
53 A když se preplavili, prišli do zeme Genezaretské, a tu lodí pristavili.
54 A když vyšli z lodí, hned jej poznali.
55 A behajíce po vší krajine té, pocali na ložcích k nemu nositi nemocné, kdežkoli zvedeli o nem, že by byl.
56 A kamžkoli vcházel do mestecek neb do mest nebo do vsí, na ulicech kladli neduživé, a prosili ho, aby se aspon podolka roucha jeho dotkli. A kolikož jich koli se jeho dotkli, uzdraveni byli.