Marek

Kapitola 14

1 Po dvou pak dnech byl hod beránka a presnic; i hledali prední kneží a zákoníci, kterak by jej lstive jmouce, zamordovali.
2 Ale pravili: Ne v svátek, aby snad nebyl rozbroj v lidu.
3 A když byl v Betany, v domu Šimona malomocného, a sedel za stolem, prišla žena, mající nádobu alabastrovou masti velmi drahé, z nardového korení. A rozbivši nádobu, vylila ji na hlavu jeho.
4 I hnevali se nekterí mezi sebou, rkouce: I proc ztráta masti této stala se?
5 Nebo mohlo jest toto prodáno býti dráže než za tri sta penez, a dáno býti chudým. I škripeli zubami na ni.
6 Ale Ježíš rekl: Nechtež jí. Proc ji rmoutíte? Dobrýt jest skutek ucinila nade mnou.
7 Však chudé máte vždycky s sebou, a když budete chtíti, mužete jim dobre ciniti, ale mne ne vždy míti budete.
8 Ona což mohla, to ucinila; predešlat jest, aby tela mého pomazala ku pohrebu.
9 Amen pravím vám: Kdežkoli bude kázáno toto evangelium po všem svete, také i to, což ucinila tato, bude vypravováno na památku její.
10 Tedy Jidáš Iškariotský, jeden ze dvanácti, odšel k predním knežím, aby ho jim zradil.
11 Oni pak uslyševše to, zradovali se, a slíbili mu peníze dáti. I hledal, kterak by ho príhodne zradil.
12 Prvního pak dne presnic, když velikonocní beránek zabíjín býval, rkou jemu ucedlníci jeho: Kde chceš, at jdouce, pripravíme, abys jedl beránka?
13 I poslal dva z ucedlníku svých, a rekl jim: Jdete do mesta, a potkát vás clovek dcbán vody nesa. Jdetež za ním.
14 A kamžkoli vejde, rcete k hospodári domu toho: Mistrt praví: Kde jest veceradlo, v nemž bych jedl beránka s ucedlníky svými?
15 A on vám ukáže veceradlo veliké, podlážené a pripravené. Tu nám pripravte.
16 I odešli ucedlníci jeho, a prišli do mesta, a nalezli tak, jakož jim byl povedel. I pripravili beránka.
17 Když pak byl vecer, prišel se dvanácti.
18 A když sedeli za stolem a jedli, rekl Ježíš: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí, kterýž jí se mnou.
19 A oni pocali se rmoutiti a praviti jemu jeden každý obzvláštne: Zdali já jsem? A jiný: Zdali já?
20 On pak odpovedev, rekl jim: Jeden ze dvanácti, kterýž omácí se mnou v míse.
21 Syn zajisté cloveka jde, jakož jest psáno o nem, ale beda cloveku tomu, skrze nehož Syn cloveka bude zrazen. Dobré by bylo jemu, aby se byl nenarodil clovek ten.
22 A když oni jedli, vzav Ježíš chléb, a dobroreciv, lámal a dával jim, rka: Vezmete, jezte, to jest telo mé.
23 A vzav kalich, a díky uciniv, dal jim. A pili z neho všickni.
24 I rekl jim: To jest krev má nového Zákona, kteráž se za mnohé vylévá.
25 Amen pravím vám, žet již více nebudu píti z plodu vinného korene, až do onoho dne, když jej píti budu nový v království Božím.
26 A sezpívavše písnicku, vyšli na horu Olivetskou.
27 Potom rekl jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýre, a rozprchnou se ovce.
28 Ale když z mrtvých vstanu, predejdut vás do Galilee.
29 Tedy Petr rekl jemu: Byt se pak všickni zhoršili, ale já nic.
30 Rekl jemu Ježíš: Amen pravím tobe, že dnes této noci, prve než kohout po dvakrát zazpívá, trikrát mne zapríš.
31 On pak mnohem více mluvil: Bycht pak mel s tebou i umríti, nezaprímt tebe. A takž také i všickni mluvili.
32 I prišli na místo, kterémuž jméno Getsemany. Tedy rekl ucedlníkum svým: Sedtež tuto, ažt se pomodlím.
33 A pojav s sebou Petra a Jakuba a Jana, pocal se lekati a velmi teskliv býti.
34 I dí jim: Smutnát jest duše má až k smrti. Pocekejtež tuto a bdete.
35 A poodšed malicko, padl na zemi a modlil se, aby, bylo-li by možné, odešla od neho hodina ta.
36 I rekl: Abba, Otce, všecko jest možné tobe. Prenes kalich tento ode mne, ale však ne, což já chci, ale co ty.
37 I prišel k ucedlníkum a nalezl je, ani spí. I rekl Petrovi: Šimone, spíš? Nemohl-lis jediné hodiny bdíti?
38 Bdete a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Ducht zajisté hotov jest, ale telo nemocno.
39 A opet odšed, modlil se, táž slova mluve.
40 A navrátiv se, nalezl je, ani opet spí; nebo oci jejich byly obtíženy; aniž vedeli, co by jemu odpovedeli.
41 I prišel po tretí, a rekl jim: Spetež již a odpocívejte; dostit jest. Prišla hodina; aj, Syna cloveka zrazují v ruce hríšných.
42 Vstante, pojdme. Aj, kterýž mne zrazuje, blízkot jest.
43 A hned, když on ješte mluvil, prišel Jidáš, jenž byl jeden ze dvanácti, a s ním zástup veliký s meci a s kyjmi, poslaných od predních kneží a od zákoníku a starších.
44 Zrádce pak byl jim dal znamení, rka: Kteréhožkoli políbím, tent jest, jmetež ho a vedte opatrne.
45 A prišed, hned pristoupiv k nemu, rekl: Mistre, Mistre, a políbil ho.
46 Tedy oni vztáhli nan ruce své a jali jej.
47 Jeden pak z tech, kteríž tu okolo stáli, vytrh mec, uderil služebníka nejvyššího kneze, a utal jemu ucho.
48 I odpovedev Ježíš, rekl jim: Jako na lotra vyšli jste s meci a s kyjmi, abyste mne jali?
49 Na každý den býval jsem u vás, uce v chráme, a nejali jste mne. Ale tot se deje, aby se naplnila písma.
50 Tedy ucedlníci opustivše jej, všickni utekli.
51 Jeden pak mládencek šel za ním, odín jsa rouchem lneným po nahém tele. I popadli jej mládenci.
52 On pak opustiv roucho, nahý utekl od nich.
53 I privedli Ježíše k nejvyššímu knezi, a sešli se k nemu všickni prední kneží i starší i zákoníci.
54 Petr pak šel za ním zdaleka až na dvur nejvyššího kneze; i sedel s služebníky, zhrívaje se u ohne.
55 Ale nejvyšší knez i všecka ta rada hledali proti Ježíšovi svedectví, aby jej na smrt vydali, avšak nenalezli.
56 Nebo ac mnozí krivé svedectví mluvili proti nemu, ale svedectví jejich nebyla jednostejná.
57 Tedy nekterí povstavše, krivé svedectví dávali proti nemu, rkouce:
58 My jsme slyšeli tohoto, že rekl: Já zborím chrám tento rukou udelaný, a ve trech dnech jiný ne rukou udelaný postavím.
59 Ale ani to jejich svedectví nebylo jednostejné.
60 Tedy povstav nejvyšší knez uprostred, otázal se Ježíše, rka: Neodpovídáš nicehož, což tito na tebe svedcí?
61 Ale on mlcel, a nic neodpovedel. Opet nejvyšší knez otázal se ho a rekl jemu: Jsi-liž ty Kristus, Syn Boha Požehnaného?
62 A Ježíš rekl: Ját jsem, a uzríte Syna cloveka, an sedí na pravici moci Boží, a prichází s oblaky nebeskými.
63 Tedy nejvyšší knez roztrh roucho své, rekl: I což ješte potrebujeme svedku?
64 Slyšeli jste rouhání. Co se vám zdá? Oni pak všickni odsoudili jej, že jest hoden smrti.
65 I pocali nekterí nan plvati, a tvár jeho zakrývati, a polickovati, a ríkati jemu: Prorokuj nám. A služebníci kyji jej bili.
66 A když byl Petr v síni dole, prišla jedna z devecek nejvyššího kneze.
67 A uzrevši Petra, an se ohrívá, a popatrivši nan, dí: I ty s Ježíšem Nazaretským byl jsi.
68 Ale on zaprel, rka: Aniž vím, ani rozumím, co ty pravíš. I vyšel ven pred sín, a kohout zazpíval.
69 Tedy devecka, uzrevši jej opet, pocala praviti tem, kteríž tu okolo stáli, že tento z nich jest.
70 A on opet zaprel. A po malé chvíli opet ti, kteríž tu stáli, rekli Petrovi: Jiste z nich jsi, nebo i Galilejský jsi, i rec tvá podobná jest.
71 On pak pocal se proklínati a prisahati, prave: Neznám cloveka toho, o nemž vy pravíte.
72 A hned po druhé kohout zazpíval. I rozpomenul se Petr na slovo, kteréž byl rekl jemu Ježíš: Že prve než kohout dvakrát zazpívá, trikrát mne zapríš. A vyšed, plakal.