Marek

Kapitola 4

1 A opet pocal Ježíš uciti u more. I shromáždil se k nemu zástup mnohý, takže vstoupiv na lodí, sedel na mori, a všecken zástup byl na zemi podle more.
2 I ucil je mnohým vecem v podobenstvích, a pravil jim v ucení svém:
3 Slyšte. Aj, vyšel rozsevac, aby rozsíval.
4 I stalo se v tom rozsívání, že jedno padlo podle cesty, a priletelo ptactvo nebeské, i szobali je.
5 A jiné padlo na místo skalnaté, kdežto nemelo mnoho zeme, a hned vzešlo; neb nemelo hlubokosti zeme.
6 A když vyšlo slunce, uvadlo, a protože nemelo korene, uschlo.
7 A jiné padlo mezi trní; i zrostlo trní, a udusilo je. I nevydalo užitku.
8 Jiné pak padlo v zemi dobrou, a dalo užitek vzhuru vstupující a rostoucí; prineslo zajisté jedno tridcátý, a jiné šedesátý, a jiné pak stý.
9 I pravil jim: Kdo má uši k slyšení, slyš.
10 A když pak byl sám, tázali se ho ti, kteríž pri nem byli, se dvanácti, na to podobenství.
11 I rekl jim: Vámt jest dáno, znáti tajemství království Božího, ale tem, kteríž jsou vne, v podobenství všecko se deje,
12 Aby hledíce, hledeli, a neuzreli, a slyšíce, slyšeli, a nesrozumeli, aby se snad neobrátili, a byli by jim odpušteni hríchové.
13 I dí jim: Neznáte podobenství tohoto? A kterakž pak jiná všecka podobenství poznáte?
14 Rozsevac, ten slovo rozsívá.
15 Titot pak jsou, ješto podle cesty síme prijímají, kdežto se rozsívá slovo, kteréž když oni slyší, ihned prichází satan a vynímá slovo, kteréž vsáto jest v srdcích jejich.
16 A tak podobne ti, kteríž jako skalnatá zeme posáti jsou, kterížto jakž uslyší slovo, hned s radostí prijímají je.
17 Než nemají korene v sobe, ale jsou casní; potom když vznikne soužení a protivenství pro slovo Boží, hned se horší.
18 A tito jsou, jenž mezi trní posáti jsou, kteríž ac slovo slyší,
19 Ale pecování tohoto sveta a oklamání zboží, a jiné žádosti zlé k tomu pristupující, udušují slovo, takže bez užitku bývá.
20 Titot pak jsou, jenž v zemi dobrou síme prijali, kteríž slyší slovo Boží, a prijímají, a užitek prinášejí, jedno tridcátý, a jiné šedesátý, a jiné stý.
21 Dále pravil jim: Zdali rozsvícena bývá svíce, aby postavena byla pod nádobu nebo pod postel? Však aby na svícen vstavena byla.
22 Nebo nic není skrytého, co by nebylo zjeveno; aniž jest co tak ukrytého, aby najevo nevyšlo.
23 Jestliže kdo má uši k slyšení, slyš.
24 I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou merou budete meriti, tout vám bude odmereno, a pridáno bude vám poslouchajícím.
25 Nebo kdožt má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od neho odjato.
26 I pravil jim: Tak jest království Boží, jako kdyby clovek uvrhl síme v zemi.
27 A spal by, a vstával by ve dne i v noci, a semeno by vzešlo a vzrostlo, jakž on neví.
28 Nebo sama od sebe zeme plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu.
29 A když sezrá úroda, ihned priciní srp; nebot jest nastala žen.
30 I rekl opet: K cemu pripodobníme království Boží? Aneb kterému podobenství je prirovnáme?
31 Jest jako zrno horcicné, kteréžto, když vsáto bývá v zemi, menší jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi.
32 Ale když vsáto bývá, roste, a bývá vetší než všecky byliny, a cinít ratolesti veliké, takže pod stínem jeho mohou sobe ptáci nebeští hnízda delati.
33 A takovými mnohými podobenstvími mluvil jim slovo, jakž mohli slyšeti.
34 A bez podobenství nemluvil jim, ucedlníkum pak svým soukromí vykládal všecko.
35 I rekl jim v ten den, když již bylo vecer: Plavme se na druhou stranu.
36 A nechavše zástupu, pojali jej, tak jakž byl na lodicce. Ale i jiné lodicky byly s ním.
37 Tedy stala se boure veliká od vetru, až se vlny na lodí valily, takže se již naplnovala lodí.
38 A on zzadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a rekli jemu: Mistre, což pak nic nedbáš, že hyneme?
39 I probudiv se, primluvil vetru a rekl mori: Umlkni a upokoj se. I prestal vítr, a stalo se utišení veliké.
40 I rekl jim: Proc se tak bojíte? Což ješte nemáte víry?
41 I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: Hle kdo jest tento, že i vítr i more poslouchají jeho?