Marek

Kapitola 10

1 A vstav odtud, prišel do koncin Judských skrze krajinu za Jordánem ležící. I sešli se k nemu zase zástupové, a jakž obycej mel, opet je ucil.
2 Tedy pristoupivše farizeové, otázali se ho: Sluší-li muži ženu propustiti? pokoušejíce ho.
3 On pak odpovídaje, rekl jim: Co vám prikázal Mojžíš?
4 Kterížto rekli: Mojžíš dopustil lístek zapuzení napsati a propustiti.
5 I odpovedev Ježíš, rekl jim: Pro tvrdost srdce vašeho napsal vám Mojžíš to prikázání.
6 Ale od pocátku stvorení muže a ženu ucinil je Buh.
7 Protot opustí clovek otce svého i matku, a prídržeti se bude ženy své.
8 I budou dva jedno telo. A tak již nejsou dva, ale jedno telo.
9 Protož což Buh spojil, clovek nerozlucuj.
10 A v domu opet ucedlníci jeho otázali se ho o též veci.
11 I dí jim: Kdož by koli propustil manželku svou a jinou pojal, cizoloží a hreší proti ní.
12 A jestliže by žena propustila muže svého a za jiného se vdala, cizoloží.
13 Tedy prinášeli k nemu dítky, aby se jich dotýkal. Ale ucedlníci primlouvali tem, kteríž je nesli.
14 To videv Ježíš, nelibe to nesl, a rekl jim: Nechtež dítek jíti ke mne a nebrantež jim, nebo takovýcht jest království Boží.
15 Amen pravím vám: Kdož by koli neprijal království Božího jako díte, nikolit do neho nevejde.
16 A bera je na lokty své a vzkládaje na ne ruce, požehnání jim dával.
17 Potom když vyšel na cestu, pribehl jeden, a poklekna pred ním, otázal se ho, rka: Mistre dobrý, co uciním, abych života vecného dedicne došel?
18 I rekl mu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Buh.
19 Prikázání umíš: Nezcizoložíš, nezabiješ, neukradneš, nevydáš falešného svedectví, neoklamáš, cti otce svého i matku.
20 A on odpovedev, rekl jemu: Mistre, toho všeho jsem ostríhal od své mladosti.
21 Tedy Ježíš pohledev na nej, zamiloval ho, a rekl mu: Jednohot se nedostává. Jdi, a cožkoli máš, prodej, a dej chudým, a budeš míti poklad v nebi; a pojd, následuj mne, vezma kríž svuj.
22 On pak zarmoutiv se pro to slovo, odšel, truchliv jsa; nebo mel mnohá zboží.
23 A pohledev vukol Ježíš, dí ucedlníkum svým: Aj jak nesnadne ti, jenž statky mají, vejdou do království Božího.
24 Tedy ucedlníci užasli se nad recmi jeho. Ježíš pak zase odpovedev, dí jim: Synáckové, kterak nesnadné jest doufajícím v statek do království Božího vjíti.
25 Snáze jest velbloudu skrze jehelní ucho projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.
26 Oni pak více se desili, rkouce mezi sebou: I kdož muže spasen býti?
27 A pohledev na ne Ježíš, dí: U lidít jest nemožné, ale ne u Boha; nebo u Boha všecko možné jest.
28 I pocal Petr mluviti k nemu: Aj, my opustili jsme všecko a šli jsme za tebou.
29 Odpovedev pak Ježíš, rekl: Amen pravím vám, žádného není, ješto by opustil dum, neb bratrí, nebo sestry, neb otce, nebo matku, nebo manželku, nebo syny, nebo rolí pro mne a pro evangelium,
30 Aby nevzal stokrát tolik nyní v casu tomto domu a bratru a sestr a matek a synu a rolí s protivenstvím, a v budoucím veku život vecný.
31 Mnozít zajisté byvše první, budou poslední, a poslední první.
32 Byli pak na ceste, jdouce do Jeruzaléma, a Ježíš šel napred. I byli predešeni, a jdouce za ním, báli se. Tedy pojav Ježíš opet dvanácte, pocal jim praviti, co se jemu má státi,
33 Rka: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn cloveka vydán bude predním knežím a zákoníkum, i odsoudí jej na smrt, a vydadí jej pohanum.
34 Kterížto posmívati se budou jemu, a ubicují ho, a uplijí a zabijí jej, ale tretího dne z mrtvých vstane.
35 Tedy pristoupili k nemu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, rkouce: Mistre, chceme, zac bychom koli prosili tebe, abys ucinil nám.
36 On pak rekl jim: Co chcete, abych vám ucinil?
37 I rekli jemu: Dej nám, abychom jeden na pravici tvé a druhý na levici tvé sedeli v sláve tvé.
38 Ježíš pak rekl jim: Nevíte, zac prosíte. Mužete-li píti kalich, kterýž já piji, a krtíti se krtem, kterýmž já se krtím?
39 A oni rekli jemu: Mužeme. A Ježíš rekl jim: Kalich zajisté, kterýž já piji, píti budete, a krtem, kterýmž já se krtím, krteni budete,
40 Ale sedeti na pravici mé, nebo na levici mé, nenít má vec dáti vám, ale dánot bude, kterýmž pripraveno jest.
41 A uslyšavše to jiných deset, pocali se hnevati na Jakuba a na Jana.
42 Ale Ježíš povolav jich, rekl jim: Víte, že ti, kteríž sobe zalibují vládnouti nad národy, panujít nad nimi; a kteríž velicí u nich jsou, moc provozují nad nimi.
43 Ne takt bude mezi vámi. Ale kdožkoli chtel by mezi vámi býti veliký, budiž váš služebník.
44 A kdožkoli z vás chtel by býti prední, budiž služebník všech.
45 Nebo i Syn cloveka neprišel, aby mu sloužili, ale aby on sloužil, a aby dal duši svou na vykoupení za mnohé.
46 Tedy prišli do Jericho, a když vycházel on z Jericha, i ucedlníci jeho a zástup mnohý, Timeuv syn, Bartimeus slepý, sedel podle cesty, žebre.
47 A když uslyšel, že by to byl Ježíš Nazaretský, pocal volati a ríci: Ježíši, synu Daviduv, smiluj se nade mnou.
48 I primlouvali mu mnozí, aby mlcel. Ale on mnohem více volal: Synu Daviduv, smiluj se nade mnou.
49 Tedy zastaviv se Ježíš, kázal ho zavolati. I zavolali toho slepého, rkouce jemu: Dobré mysli bud, vstan, volá te.
50 On pak povrh plášt svuj, a zchopiv se, šel k Ježíšovi.
51 I odpovedev Ježíš, dí jemu: Co chceš, at uciním? A slepý rekl jemu: Mistre, at vidím.
52 Tedy Ježíš rekl mu: Jdi, víra tvá te uzdravila. A on hned prohlédl, a šel cestou za Ježíšem.