Skutky Apoštolu

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28

Kapitola 20

1 Když pak prestala ta bourka, povolav Pavel ucedlníku a požehnav jich, vyšel odtud, aby se bral do Macedonie.
2 A když prošel krajiny ty, a napomenutí jim uciniv mnohými recmi, prišel do zeme Recké,
3 V kteréžto pobyv za tri mesíce, (kdežto Židé ucinili jemu zálohy,) když se mel plaviti do Syrie, umínil navrátiti se skrze Macedonii.
4 I šel s ním Sópater Berienský až do Azie, a z Tessalonicenských Aristarchus a Sekundus a Gáius Derbeus a Timoteus, z Azianských pak Tychikus a Trofimus.
5 Ti všickni šedše napred, dockali nás v Troade.
6 My pak plavili jsme se po velikonoci z Filippis, a prišli jsme k nim do Troady v peti dnech, a tu jsme pobyli za sedm dní.
7 Tedy první den po sobote, když se ucedlníci sešli k lámání chleba, Pavel mluvil k nim, maje nazejtrí jíti pryc, i prodlil recí až do pulnoci.
8 A bylo mnoho svetel tu na té síni, kdež byli shromáždeni.
9 Jeden pak mládenec, jménem Eutychus, sede na okne, jsa obtížen hlubokým snem, když tak dlouho Pavel kázal, spe, spadl s tretího ponebí dolu, a vzat jest mrtvý.
10 I sstoupiv dolu Pavel, zpolehl na nej, a objav jej, rekl: Nermuttež se, však duše jeho v nem jest.
11 A vstoupiv zase na sín, lámal chléb a jedl, a kázání jim uciniv dlouho až do svitání, tak odšel pryc.
12 I privedli toho mládence živého, a byli nad tím velice potešeni.
13 My pak vstoupivše na lodí, plavili jsme se do Asson, odtud majíce k sobe vzíti Pavla; neb jest byl tak porucil, maje sám jíti po zemi.
14 A když se k nám pripojil v Asson, vzavše jej, prijeli jsme do Mitylénu.
15 A odtud plavíce se, druhý den byli jsme proti Chium, a tretího dne pristavili jsme bárku k Sámu, a pobyvše v Trogyllí, nazejtrí prišli jsme do Milétu.
16 Nebo Pavel byl umínil pominouti Efez, aby se nemeškal v Azii; nebo pospíchal, by možné bylo, aby byl o letnicích v Jeruzaléme.
17 Tedy z Milétu poslav do Efezu, povolal k sobe starších církve.
18 Kterížto když prišli k nemu, rekl jim: Vy víte od prvního dne, v kterýžto prišel jsem do Azie, kterak jsem po všecken ten cas s vámi byl,
19 Slouže Pánu se vší pokorou i s mnohými slzami a pokušeními, kteráž na mne pricházela z úkladu Židovských.
20 Kterak jsem nicehož nepominul, což by vám užitecného bylo, abych vám toho neoznámil, ale ucil jsem vás vubec zjevne i po domích,
21 Svedectví vydávaje i Židum i Rekum o pokání k Bohu a o víre v Pána našeho Ježíše Krista.
22 A aj, nyní já sevrín jsa duchem, beru se do Jeruzaléma, neveda, co mi se v nem má státi,
23 Než že Duch svatý po mestech, kudyž jsem šel, osvedcuje mi, prave, že vezení a soužení mne ocekávají.
24 Však já nic na to nedbám, aniž jest mi tak drahá duše má, jen abych beh svuj s radostí vykonal a prisluhování, kteréž jsem prijal od Pána Ježíše, k osvedcování evangelium milosti Boží.
25 A aj, já nyní vím, že již více neuzríte tvári mé vy všickni, mezi kterýmiž jsem chodil, káže o království Božím.
26 Protož osvedcujit vám dnešní den, žet jsem cist od krve všech.
27 Nebt jsem neobmeškal zvestovati vám všeliké rady Boží.
28 Budtež tedy sebe pilni i všeho stáda, v nemžto Duch svatý ustanovil vás biskupy, abyste pásli církev Boží, kteréž sobe dobyl svou vlastní krví.
29 Nebo já to jistotne vím, že po mém odjití vejdou mezi vás vlci hltaví, kteríž nebudou odpoušteti stádu.
30 A z vás samých povstanou muži, jenž budou mluviti prevrácené veci, aby obrátili ucedlníky po sobe.
31 Protož bdete, v pameti majíce, že jsem po tri léta neprestával dnem i nocí s plácem napomínati jednoho každého z vás.
32 A již nyní, bratrí, poroucím vás Bohu a slovu milosti jeho, kterýžto mocen jest vzdelati vás, a dáti vám dedictví mezi všemi posvecenými.
33 Stríbra nebo zlata neb roucha nežádal jsem od žádného.
34 Nýbrž sami víte, že toho, cehož mi kdy potrebí bylo, i tem, kteríž jsou se mnou, dobývaly ruce tyto.
35 Vše ukázal jsem vám, že tak pracujíce, musíme snášeti mdlé, a pamatovati na slova Pána Ježíše; nebt on rekl: Blahoslaveneji jest dáti nežli bráti.
36 A to povedev, klekna na kolena svá, modlil se s nimi se všemi.
37 I stal se plác veliký ode všech, a padajíce na hrdlo Pavlovo, líbali jej,
38 Rmoutíce se nejvíce nad tím slovem, kteréž rekl, že by již více nemeli tvári jeho videti. I provodili jej až k lodí.