Židum

Kapitola 5

1 Všeliký zajisté nejvyšší knez z lidu vzatý za lidi bývá postaven v tech vecech, kteréž u Boha mají jednány býti, totiž aby obetoval i dary i obeti za hríchy,
2 Kterýž by mohl, jakž sluší, lítost míti nad neznajícími a bloudícími, jsa i sám obklícen nemocí.
3 A pro ni povinen jest, jakož za lid, tak i za sebe samého obetovati obeti za hríchy.
4 A aniž kdo sobe sám té cti osobuje, ale ten, kterýž by byl povolán od Boha, jako i Aron.
5 Tak i Kristus ne sám sobe té cti osobil, aby byl nejvyšším knezem, ale ten, kterýž rekl jemu: Syn muj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe.
6 Jakž i jinde praví: Ty jsi knez na veky podle rádu Melchisedechova.
7 Kterýž za dnu tela svého modlitby a ponížené prosby k tomu, kterýž ho mohl zachovati od smrti, s krikem velikým a slzami obetoval, a uslyšán jest i vysvobozen z toho, cehož se strašil.
8 A ackoli byl Syn Boží, z toho však, což strpel, naucil se poslušenství.
9 A tak dokonalý jsa, ucinen jest všechnem sebe poslušným puvodem spasení vecného,
10 Nazván jsa od Boha nejvyšším knezem podlé rádu Melchisedechova.
11 O kterémž mnoho by se melo mluviti, a to nesnadných veci k vypravení, ale vy jste nezpusobných uší.
12 Nebo mevše býti v tak dlouhém casu mistri, opet potrebujete uceni býti prvním pocátkum výmluvností Božích, a ucineni jste mléka potrebující, a ne pokrmu hrubšího.
13 Kdožkoli zajisté mléka se drží, nechápá slova spravedlnosti; (nebo nemluvne jest).
14 Ale dokonalých jest hrubý pokrm, totiž tech, kteríž pro zvyklost mají smysly zpusobné k rozeznání dobrého i zlého.