1. Mojžišova

Kapitola 3

1 Had pak byl nejchytrejší ze všech živocichu polních, kteréž byl ucinil Hospodin Buh. A ten rekl žene: Tak-liž jest, že vám Buh rekl: Nebudete jísti z každého stromu rajského?
2 I rekla žena hadu: Ovoce stromu rajských jíme;
3 Ale o ovoci stromu, kterýž jest u prostred ráje, rekl Buh: Nebudete ho jísti, aniž se ho dotknete, abyste nezemreli.
4 I rekl had žene: Nikoli nezemrete smrtí!
5 Ale ví Buh, že v kterýkoli den z neho jísti budete, otevrou se oci vaše; a budete jako bohové, vedouce dobré i zlé.
6 Viduci tedy žena, že dobrý jest strom k jídlu i príjemný ocima, a k nabytí rozumnosti strom žádostivý, vzala z ovoce jeho a jedla; dala také i muži svému s sebou, a on jedl.
7 Tedy otevríny jsou oci obou dvou, a poznali, že jsou nazí; i navázali lístí fíkového a nadelali sobe veníku.
8 A v tom uslyšeli hlas Hospodina Boha chodícího po ráji k vetru dennímu; i skryl se Adam a žena jeho pred tvárí Hospodina Boha, u prostred stromoví rajského.
9 I povolal Hospodin Buh Adama, a rekl jemu: Kdež jsi?
10 Kterýžto rekl: Hlas tvuj slyšel jsem v ráji a bál jsem se, že jsem nahý; protož skryl jsem se.
11 I rekl Buh: Kdožt oznámil, že jsi nahý? Nejedl-lis ale z toho stromu, z nehožt jsem jísti zapovedel?
12 I rekl Adam: Žena, kterouž jsi mi dal, aby byla se mnou, ona mi dala z stromu toho, a jedl jsem.
13 I rekl Hospodin Buh žene: Což jsi to ucinila? I rekla žena: Had mne podvedl, i jedla jsem.
14 Tedy rekl Hospodin Buh hadu: Že jsi to ucinil, zlorecený budeš nade všecka hovada a nade všecky živocichy polní; po briše svém plaziti se budeš, a prach žráti budeš po všecky dny života svého.
15 Nad to, neprátelství položím mezi tebou a mezi ženou, i mezi semenem tvým a semenem jejím; ono potre tobe hlavu, a ty potreš jemu patu.
16 Žene pak rekl: Velice rozmnožím bolesti tvé a pocínání tvá, s bolestí roditi budeš deti, a pod mocí muže tvého bude žádost tvá, a on panovati bude nad tebou.
17 Adamovi také rekl: Že jsi uposlechl hlasu ženy své, a jedl jsi z stromu toho, kterýžt jsem zapovedel, rka: Nebudeš jísti z neho; zlorecená zeme pro tebe, s bolestí jísti budeš z ní po všecky dny života svého.
18 Trní a bodlácí tobe ploditi bude, i budeš jísti byliny polní.
19 V potu tvári své chléb jísti budeš, dokavadž se nenavrátíš do zeme, ponevadž jsi z ní vzat. Nebo prach jsi a v prach se navrátíš.
20 Dal pak byl Adam jméno žene své Eva, proto že ona byla máte všech živých.
21 I zdelal Hospodin Buh Adamovi a žene jeho odev kožený, a priodel je.
22 Tedy rekl Hospodin Buh: Aj, clovek ucinen jest jako jeden z nás, veda dobré i zlé; procež nyní, aby nevztáhl ruky své, a nevzal také z stromu života, a jedl by, i byl by živ na veky, vyženme jej.
23 I vypustil jej Hospodin Buh z zahrady Eden, aby delal zemi, z níž vzat byl.
24 A tak vyhnal cloveka a osadil zahradu Eden cherubíny k východní strane s mecem plamenným blýskajícím se, aby ostríhali cesty k stromu života.