1. Mojžišova

Kapitola 2

1 A tak dokonána jsou nebesa a zeme, i všecko vojsko jejich.
2 A dokonal Buh dne sedmého dílo své, kteréž delal; a odpocinul v den sedmý ode všeho díla svého, kteréž byl delal.
3 I požehnal Buh dni sedmému a posvetil ho; nebo v nem odpocinul Buh ode všeho díla svého, kteréž byl stvoril, aby ucineno bylo.
4 Tit jsou rodové nebes a zeme, (když stvorena jsou v den, v nemž ucinil Hospodin Buh zemi i nebe),
5 I každé chrastiny polní, dríve než byla na zemi, i všeliké byliny polní, prvé než vzcházela; nebo ješte byl nedštil Hospodin Buh na zemi, aniž byl který clovek, ješto by delal zemi.
6 A aniž pára vystupovala z zeme, aby svlažovala všecken svrchek zeme.
7 I ucinil Hospodin Buh cloveka z prachu zeme, a vdechl v chrípe jeho dchnutí života, i byl clovek v duši živou.
8 Štípil pak byl Hospodin Buh ráj v Eden na východ, a postavil tam cloveka, jehož byl ucinil.
9 A vyvedl Hospodin Buh z zeme všeliký strom na pohledení libý, a ovoce k jídlu chutné; též strom života u prostred ráje, i strom vedení dobrého a zlého.
10 (A reka vycházela z Eden, k svlažování ráje, a odtud delila se, a byla ve ctyri hlavní reky.
11 Jméno jedné Píson, ta obchází všecku zemi Hevilah, kdež jest zlato.
12 A zlato zeme té jest výborné; tam jest i bdelium, a kámen onychin.
13 Jméno pak druhé reky Gihon, ta obchází všecku zemi Chus.
14 A jméno reky tretí Hiddekel, kteráž tece k východní strane Assyrské zeme. A reka ctvrtá jest Eufrates).
15 Pojav tedy Hospodin Buh cloveka, postavil jej v ráji v zemi Eden, aby jej delal a ostríhal ho.
16 I zapovedel Hospodin Buh cloveku, rka: Z každého stromu rajského svobodne jísti budeš;
17 Ale z stromu vedení dobrého a zlého nikoli nejez; nebo v který bys koli den z neho jedl, smrtí umreš.
18 Rekl byl také Hospodin Buh: Není dobré cloveku býti samotnému; uciním jemu pomoc, kteráž by pri nem byla.
19 (Nebo když byl ucinil Hospodin Buh z zeme všelikou zver polní, i všecko ptactvo nebeské, privedl je k Adamovi, aby pohledel na ne, jaké by jméno kterému dáti mel; a jak by koli nazval Adam kterou duši živou, tak aby jmenována byla.
20 I dal Adam jména všechnem hovadum, i ptactvu nebeskému, a všeliké zveri polní; Adamovi pak není nalezena pomoc, kteráž by pri nem byla.)
21 Protož uvedl Hospodin Buh tvrdý sen na Adama, i usnul; a vynal jedno z žeber jeho, a to místo vyplnil telem.
22 A z toho žebra, kteréž vynal z Adama, vzdelal Hospodin Buh ženu, a privedl ji k Adamovi.
23 I rekl Adam: Ted tato jest kost z kostí mých a telo z tela mého; tato slouti bude mužatka, nebo z muže vzata jest.
24 Z té príciny opustí muž otce svého i matku svou, a prídržeti se bude manželky své, i budou v jedno telo.
25 Byli pak oba dva nazí, Adam i žena jeho, a nestydeli se.