Rímanum
Kapitola 11
1 Protož pravím: Zdali jest Buh zavrhl lid svuj? Nikoli; nebo i já Izraelský jsem, z semene Abrahamova, z pokolení Beniaminova.
2 Nezavrhlt jest Buh lidu svého, kterýž predzvedel. Zdali nevíte, co Písmo praví o Eliášovi? Kterak se modlí Bohu proti lidu Izraelskému rka:
3 Pane, proroky tvé zmordovali a oltáre tvé rozkopali, já pak zustal jsem sám, a i mét duše hledají.
4 Ale co jemu dí odpoved Boží? Pozustavil jsem sobe sedm tisícu mužu, kteríž neskláneli kolen pred Bálem.
5 Takt i nyní ostatkové podle vyvolení jdoucího z pouhé milosti Boží zustali,
6 A ponevadž z milosti, tedy ne z skutku, sic jinak milost již by nebyla milost. Pakli z skutku, tedy již není milost, jinak skutek nebyl by skutek.
7 Což tedy? Ceho hledá Izrael, toho jest nedošel, ale vyvolení došli toho, jiní pak zatvrzeni jsou,
8 (Jakož psáno jest: Dal jim Buh ducha zkormoucení, oci, aby nevideli, a uši, aby neslyšeli,) až do dnešního dne.
9 A David dí: Budiž jim stul jejich osidlem a pastmi a pohoršením i spravedlivým odplacením.
10 Zatmetež se oci jejich, at nevidí, a hrbet jejich vždycky shýbej.
11 A z toho pravím: Tak-liž jsou pak Židé klesli, aby docela padli? Nikoli, ale jejich klesnutím spasení priblížilo se pohanum, aby je tak Buh k závidení privedl.
12 A ponevadž pak jejich pád jest bohatství sveta a zmenšení jejich jest bohatství pohanu, cím více plnost jich?
13 Vámt zajisté pravím pohanum, jelikož jsem já apoštol pohanský, prisluhování mé oslavuji,
14 Zda bych jak k závidení vzbuditi mohl ty, jenž jsou telo mé, a k spasení privésti aspon nekteré z nich.
15 Nebo kdyžt zavržení jich jest smírení sveta, co pak bude zase jich prijetí, než život z mrtvých?
16 Ponevadž prvotiny svaté jsou, takét svaté jest i testo; a jest-lit koren svatý, tedy i ratolesti.
17 Žet jsou pak nekteré ratolesti vylomeny, a ty, byv planou olivou, vštípen jsi místo nich a ucinen jsi úcastník korene i tucnosti olivy.
18 Proto ty se nechlub proti ratolestem. Pakli se chlubíš, vez, že ne ty koren neseš, ale koren tebe.
19 Pakli díš: Vylomeny jsou ratolesti, abych já byl vštípen,
20 Dobre pravíš. Pro neveru vylomeny jsou, ale ty verou stojíš. Nebudiž vysokomyslný, ale boj se.
21 Nebo ponevadž Buh ratolestem prirozeným neodpustil, vez, žet by ani tobe neodpustil.
22 A protož viz dobrotivost i zurivost Boží. K tem zajisté, kteríž padli, zurivost, ale k tobe dobrotivost, ac budeš-li trvati v dobrote. Sic jinak i ty vytat budeš.
23 Ano i oni, jestliže nezustanou v nevere, zase vštípeni budou. Mocent jest zajisté Buh zase vštípiti je.
24 Nebo ponevadž ty vytat jsi z prirozené plané olivy a proti prirození vštípen jsi v dobrou olivu, cím více pak ti, kteríž podle prirození jsou z dobré olivy, vštípeni budou v svou vlastní olivu.
25 Nebot nechci, bratrí, abyste nevedeli tohoto tajemství, (abyste nebyli sami u sebe moudrí,) že zatvrdilost tato zcástky prihodila se Izraelovi, dokudž by nevešla plnost pohanu.
26 A takt všecken Izrael spasen bude, jakož psáno jest: Prijde z Siona vysvoboditel a odvrátít bezbožnosti od Jákoba.
27 A tatot bude smlouva má s nimi, když shladím hríchy jejich.
28 A tak s strany evangelium jsout neprátelé pro vás, ale podle vyvolení jsou milí pro otce svaté.
29 Daru zajisté svých a povolání Buh nelituje.
30 Nebo jakož i vy nekdy jste nebyli poslušni Boha, ale nyní milosrdenství jste došli pro jejich neveru,
31 Tak i oni nyní neuposlechli, aby pro ucinené vám milosrdenství i oni také milosrdenství dosáhli.
32 Zavrel zajisté Buh všecky v nevere, aby se nade všemi smiloval.
33 Ó hlubokosti bohatství i moudrosti i umení Božího! Jak jsou nezpytatelní soudové jeho a nevystižitelné cesty jeho!
34 Nebo kdo jest poznal mysl Páne? Aneb kdo jemu radil?
35 Nebo kdo prve dal jemu, a budet mu odplaceno?
36 Nebo z neho a skrze neho a v nem jsou všecky veci, jemuž sláva na veky. Amen.