Jób

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42

Kapitola 41

(40:20)

1 Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohríženým až k jazyku jeho?
2 (40:21) Zdali dáš kroužek na chrípe jeho, aneb hákem probodneš celist jeho?
3 (40:22) Zdaž se obrátí k tobe s prosbami, aneb mluviti bude tobe lahodne?
4 (40:23) Uciní-liž smlouvu s tebou? Prijmeš-liž jej za služebníka vecného?
5 (40:24) Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáckem, aneb privážeš jej detem svým?
6 (40:25) Pristrojí-liž sobe hody z neho spolecníci, a rozdelí-liž jej mezi kupce?
7 (40:26) Zdaž naplníš háky kuži jeho, a vidlicemi rybárskými hlavu jeho?
8 (40:27) Vztáhni jen na nej ruku svou, a neuciníš zmínky o boji.
9 (40:28) Aj, nadeje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatrení jeho clovek nebývá poražen?
10 (41:1) Není žádného tak smelého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se prede mnou?
11 (41:2) Kdo mne cím predšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
12 (41:3) Nebudu mlceti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
13 (41:4) Kdo odkryl svrchek odevu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k nemu pristoupí?
14 (41:5) Vrata úst jeho kdo otevre? Okolo zubu jeho jest hruza.
15 (41:6) Šupiny jeho pevné jako štítové sevrené velmi tuze.
16 (41:7) Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ne.
17 (41:8) Jedna druhé se prídrží, a nedelí se.
18 (41:9) Od kýchání jeho zažžehá se svetlo, a oci jeho jsou jako záre svitání.
19 (41:10) Z úst jeho jako pochodne vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
20 (41:11) Z chrípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
21 (41:12) Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
22 (41:13) V šíji jeho prebývá síla, a pred ním utíká žalost.
23 (41:14) Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v nem, aniž se rozdrobuje.
24 (41:15) Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
25 (41:16) Vyskýtání jeho bojí se nejsilnejší, až se strachem i vycištují.
26 (41:17) Mec stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancír.
27 (41:18) Pokládá železo za plevy, ocel za drevo shnilé.
28 (41:19) Nezahání ho strela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
29 (41:20) Za stéblo pocítá strelbu, a posmívá se šermování kopím.
30 (41:21) Pod ním ostré strepiny, stele sobe na veci špicaté jako na bláte.
31 (41:22) Pusobí, aby vrelo v hlubine jako v kotle, a kormoutilo se more jako v moždíri.
32 (41:23) Za sebou patrnou ciní stezku, až sezdá, že propast má šediny.
33 (41:24) Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak ucinen byl bez strachu.
34 (41:25) Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.