Kapitola 53

Prednímu z kantoru na machalat, vyucující žalm Daviduv. (53:2)

1 Ríká blázen v srdci svém: Není Boha. Porušeni jsou, a ohavnou páší nepravost; není, kdo by cinil dobré.
2 (53:3) Buh s nebe popatril na syny lidské, aby videl, byl-li by kdo rozumný a hledající Boha.
3 (53:4) Aj, každý z nich nazpet odšel, naporád neužitecní ucineni jsou; není, kdo by cinil dobré, není ani jednoho.
4 (53:5) Zdaliž nevedí všickni cinitelé nepravosti, lid muj sžírajíce, jako by chléb jedli? Boha pak nevzývají.
5 (53:6) Tut se náramne strašiti budou, kdež není strachu. Buh zajisté rozptýlí kosti tech, kteríž te vojensky oblehli; zahanbíš je, nebo Buh pohrdl jimi.
6 (53:7) Ó by z Siona dáno bylo spasení Izraelovi. Když Buh zase privede zajaté lidu svého, plésati bude Jákob, a veseliti se Izrael.