Jakubuv

Kapitola 1

1 Jakub, Boží a Pána Jezukrista služebník, dvanácteru pokolení rozptýlenému pozdravení vzkazuje.
2 Za nejvetší radost mejte, bratrí moji, kdyžkoli pokušeními obklicováni býváte rozlicnými,
3 Vedouce, že zkušení víry vaší pusobí trpelivost.
4 Trpelivost pak at má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v nicemž nemajíce nedostatku.
5 Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechnem dává ochotne a neomlouvá; i budet jemu dána.
6 Žádejž pak duverne, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám morským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá.
7 Nedomnívej se zajisté clovek ten, by co vzíti mel ode Pána,
8 Jakožto muž dvojí mysli a neustavicný ve všech cestách svých.
9 Chlubiž se pak bratr ponížený v povýšení svém,
10 A bohatý v ponížení se; nebo jako kvet byliny pomine.
11 Nebo jakož slunce vzešlé s horkostí usušilo bylinu, a kvet její spadl, i ušlechtilost postavy jeho zhynula, takt i bohatý v svých cestách usvadne.
12 Ale blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení, nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán tem, jenž ho milují.
13 Žádný, když bývá pokoušín, neríkej, že by od Boha pokoušín byl; nebot Buh nemuže pokoušín býti ve zlém, aniž on koho pokouší.
14 Ale jeden každý pokoušín bývá, od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván.
15 Potom žádost když pocne, porodí hrích, hrích pak vykonaný zplozuje smrt.
16 Nebludtež, bratrí moji milí.
17 Všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shury jest sstupující od Otce svetel, u nehožto není promenení, ani jakého pro obrácení se nekam jinam zastínení.
18 On proto, že chtel, zplodil nás slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny nejaké stvorení jeho.
19 A tak, bratrí moji milí, budiž každý clovek rychlý k slyšení, ale zpozdilý k mluvení, zpozdilý k hnevu.
20 Nebo hnev muže spravedlnosti Boží nepusobí.
21 Protož odvrhouce všelikou necistotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí prijímejte vsáté slovo, kteréž muže spasiti duše vaše.
22 Budtež pak cinitelé slova, a ne posluchaci toliko, oklamávajíce sami sebe.
23 Nebo byl-li by kdo posluchac slova, a ne cinitel, ten podoben jest muži spatrujícímu oblicej prirozený svuj v zrcadle.
24 Vzhlédl se zajisté, i odšel, a hned zapomenul, jaký by byl.
25 Ale kdož by se vzhlédl v dokonalý zákon svobody a zustával by v nem, ten nejsa posluchac zapominatelný, ale cinitel skutku, ten, pravím, blahoslavený bude v skutku svém.
26 Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný, avšak v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství.
27 Náboženství cisté a neposkvrnené pred Bohem a Otcem totot jest: Navštevovati sirotky a vdovy v souženích jejich a ostríhati sebe neposkvrneného od sveta.