1 Korintským

Kapitola 13

1 Bych jazyky lidskými mluvil i andelskými, a lásky kdybych nemel, ucinen jsem jako med zvucící anebo zvonec znející.
2 A bycht mel proroctví, a znal všecka tajemství, i všelikého umení došel, a kdybych mel tak velikou víru, že bych hory prenášel, lásky pak kdybych nemel, nic nejsem.
3 A kdybych vynaložil na pokrmy chudých všecken statek svuj, a bych vydal telo své k spálení, a lásky bych jen nemel, nic mi to neprospívá.
4 Láska trpelivá jest, dobrotivá jest, láska nezávidí, láska není všetecná, nenadýmá se.
5 V nic neslušného se nevydává, nehledá svých vecí, nezpouzí se, neobmýšlí zlého.
6 Neraduje se z nepravosti, ale spolu raduje se pravde.
7 Všecko snáší, všemu verí, všeho se nadeje, všeho trpelive ceká.
8 Láska nikdy nevypadá, ackoli proroctví prestanou, i jazykové utichnou, i ucení v nic prijde.
9 Z cástky zajisté poznáváme a z cástky prorokujeme.
10 Ale jakžt by prišlo dokonalé, tehdyt to, což jest z cástky, vyhlazeno bude.
11 Dokudž jsem byl díte, mluvil jsem jako díte, myslil jsem jako díte, smýšlel jsem jako díte, ale když jsem ucinen muž, opustil jsem detinské veci.
12 Nyní zajisté vidíme v zrcadle a skrze podobenství, ale tehdáž tvárí v tvár. Nyní poznávám z cástky, ale tehdy poznám, tak jakž i známostí obdaren budu.
13 Nyní pak zustává víra, nadeje, láska, to tré, ale nejvetší z nich jestit láska.