Haggeus

Kapitola 2

1 Mesíce sedmého, dvadcátého prvního dne téhož mesíce, stalo se slovo Hospodinovo skrze Aggea proroka, rkoucí:
2 (2:3) Mluv nyní k Zorobábelovi synu Salatielovu, knížeti Judskému, a Jozue synu Jozadakovu, knezi nejvyššímu, i k ostatkum lidu, rka:
3 (2:4) Kdo jest mezi vámi pozustalý, ješto videl dum ten v sláve jeho první? A jaký vy jej nyní vidíte? Zdaliž není proti onomu jako nic pred ocima vašima?
4 (2:5) A však nyní posiln se Zorobábeli, praví Hospodin, posiln se i Jozue synu Jozadakuv, kneže nejvyšší, a posiln se všecken lide zeme této, praví Hospodin, a dodelejte; nebo já s vámi jsem, praví Hospodin zástupu,
5 (2:6) Podlé slova, jímž jsem smlouvu ucinil s vámi, když jste vycházeli z Egypta. Duch také muj stane u prostred vás, nebojtež se.
6 (2:7) Nebo takto praví Hospodin zástupu: Po malém casu, aj, já ješte jednou pohnu nebem i zemí, a morem i suchostí.
7 (2:8) Pohnu, pravím, všemi národy, a prijdou k Žádoucímu všechnem národum, i naplním dum tento slávou, praví Hospodin zástupu.
8 (2:9) Mét jest stríbro a mé jest zlato, praví Hospodin zástupu.
9 (2:10) Vetší bude sláva domu tohoto posledního, než onoho prvního, praví Hospodin zástupu; nebo na tomto míste zpusobím pokoj, praví Hospodin zástupu.
10 (2:11) Dvadcátého ctvrtého dne, devátého mesíce, léta druhého Daria, stalo se slovo Hospodinovo skrze Aggea proroka, rkoucí:
11 (2:12) Takto praví Hospodin zástupu: Vzeptej se nyní kneží na zákon, rka:
12 (2:13) Ej, kdyby nekdo nesl maso svaté v krídle sukne své, aneb dotkl by se krídlem svým chleba, neb varení, neb vína, neb oleje, neb jakéžkoli krme, zdali bude posvecen? I odpovedeli kneží a rekli: Nikoli.
13 (2:14) Tedy rekl Aggeus: Jestliže nekdo jsa necistý od tela mrtvého, dotkl by se neceho z tech vecí, bude-li necisté? I odpovedeli kneží a rekli: Necisté bude.
14 (2:15) Tedy odpovídaje Aggeus, rekl: Tak lid tento a tak národ tento pred tvárí mou, praví Hospodin, a tak všecko dílo rukou jejich, i cožkoli obetovali tam, necisté bylo.
15 (2:16) Nyní tedy priložte medle srdce své od tohoto dne až do onoho, jakž prestal kladen býti kámen na kameni v dome Hospodinove,
16 (2:17) Od toho casu, když prišel nekdo k hromade dvadcíti, bylo jen deset; když prišel k kádi, aby nabral padesáte z presu, bylo jen dvadcet.
17 (2:18) Bil jsem vás suchem a rzí, i krupobitím všecko dílo rukou vašich, však žádný z vás neobrátil se ke mne, praví Hospodin.
18 (2:19) Priložte již srdce své od tohoto dne až do onoho, ode dne dvadcátého ctvrtého, mesíce devátého, až do dne, v kterémž založen byl chrám Hospodinuv, (priložte srdce své).
19 (2:20) Zdali již jest semeno v obilnici? Anobrž ani vinný kmen, ani fík, ani strom jablek zrnatých, ani strom olivový nevydal ovoce. Od tohoto dne požehnám.
20 (2:21) Potom stalo se slovo Hospodinovo po druhé k Aggeovi, dvadcátého ctvrtého dne téhož mesíce, rkoucí:
21 (2:22) Mluv k Zorobábelovi knížeti Judskému, rka: Já pohnu nebem i zemí,
22 (2:23) A podvrátím stolici království, a zkazím sílu království pohanských; podvrátím, pravím, vuz i ty, kteríž na nem jezdí, a sejdou koni i jezdci jejich jeden každý od mece bratra svého.
23 (2:24) V ten den, praví Hospodin zástupu, vezmu tebe, Zorobábeli synu Salatieluv, služebníce muj, praví Hospodin, a uciním te jako pecetní prsten; nebo jsem te vyvolil, praví Hospodin zástupu.