Jonáš

1 2 3 4

Kapitola 2

(2:2)

1 I modlil se Jonáš Hospodinu Bohu svému v strevách té ryby,
2 (2:3) A rekl: Z ssoužení svého volal jsem k Hospodinu, a ozval se mi; z bricha hrobu kricel jsem, a vyslyšel jsi hlas muj.
3 (2:4) Nebo jsi mne uvrhl do hlubiny, do prostred more, a reka obklícila mne; všecka vlnobití tvá i rozvodnení tvá na mne se svalila.
4 (2:5) Bylt jsem již rekl: Vyhnán jsem od ocí tvých, ale ještet pohledím na tvuj svatý chrám.
5 (2:6) Obklícily mne vody až k duši, propast obklícila mne, lekno otocilo se okolo hlavy mé.
6 (2:7) Až k spodkum hor dostal jsem se, zeme závorami svými zalehla mi na vecnost, ty jsi však vysvobodil od porušení život muj, ó Hospodine Bože muj.
7 (2:8) Když se svírala ve mne duše má, na Hospodina jsem se rozpomínal, i prišla k tobe modlitba má do chrámu svatého tvého.
8 (2:9) Kteríž ostríhají marností pouhých, dobroty Boží se zbavují.
9 (2:10) Já pak s hlasem díkcinení obetovati budu tobe; což jsem slíbil, splním. Hojné vysvobození jest u Hospodina.
10 (2:11) Rozkázal pak byl Hospodin rybe té, i vyvrátila Jonáše na breh.