Pieseò

Kapitola 6

1 Kamže odšel milý tvuj, ó nejkrásnejší z žen? Kam se obrátil milý tvuj? A hledati ho budeme s tebou.
2 (6:1) Milý muj sstoupil do zahrady své, k záhonkum veci vonných, aby pásl v zahradách, a aby zbíral lilium.
3 (6:2) Já jsem milého mého, a milý muj jest muj, kterýž pase mezi lilium.
4 (6:3) Krásná jsi, prítelkyne má, jako Tersa, pekná jako Jeruzalém, hrozná jako vojsko s praporci.
5 (6:4) Odvrat oci své od patrení na mne, nebo ony mne posilují. Vlasy tvé jsou jako stáda koz, kteréž vídati v Galád.
6 (6:5) Zubové tvoji jsou podobní stádu ovcí, když vycházejí z kupadla, z nichž každá mívá po dvém, a mezi nimiž není žádné neplodné.
7 (6:6) Jako kus jablka zrnatého židoviny tvé mezi kaderi tvými.
8 (6:7) Šedesáte jest královen, a osmdesáte ženin, a mladic bez poctu;
9 (6:8) Jediná jest však má holubice, má uprímá, jedinká pri matce své, nepoškvrnená pri své rodicce. Spatrivše ji dcery, blahoslavily ji, královny a ženiny chválily ji, rkouce:
10 (6:9) Která jest to, kterouž videti jako dennici, krásná jako mesíc, cistá jako slunce, hrozná jako vojsko s praporci?
11 (6:10) Do zahrady vypravené sstoupila jsem, abych spatrila ovoce údolí, abych videla, kvete-li vinný kmen, a pucí-li se jablone zrnaté.
12 (6:11) Nezvedela jsem, a žádost má ponukla mne na vuz prednejších z lidu mého.
13 (6:12) Navrat se, navrat, ó Sulamitská, navrat se, navrat, at na te patríme. Co uzríte na Sulamitské? Jako zástup vojenský.