Jób

Kapitola 40

1 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, rekl:
2 (39:32) Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, necht odpoví na to.
3 (39:33) Tehdy odpovedel Hospodinu a rekl:
4 (39:34) Aj, chaternýt jsem, což bych odpovídal tobe? Ruku svou kladu na ústa svá.
5 (39:35) Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více pridávati.
6 (40:1) Ješte odpovídaje Hospodin z vichru Jobovi, i rekl:
7 (40:2) Prepaš nyní jako muž bedra svá, a nac se tebe tázati budu, oznam mi.
8 (40:3) Zdaliž pak i soud muj zrušiti chceš? Což mne odsoudíš, jen abys se sám ospravedlnil?
9 (40:4) Cili máš ráme jako Buh silný, a hlasem jako on hrímáš?
10 (40:5) Ozdobiž se nyní vyvýšeností a dustojností, v slávu a okrasu oblec se.
11 (40:6) Rozprostri prchlivost hnevu svého, a pohled na všelikého pyšného, a sniž ho.
12 (40:7) Pohled, pravím, na všelikého pyšného, a sehni jej, anobrž setri bezbožné na míste jejich.
13 (40:8) Skrej je v prachu spolu, tvár jejich zavež v skryte.
14 (40:9) A tak i já budu te oslavovati, že te zachovává pravice tvá.
15 (40:10) Aj, hle slon, jejž jsem jako i tebe ucinil, trávu jí jako vul.
16 (40:11) Aj, hle moc jeho v bedrách jeho, a síla jeho v pupku bricha jeho.
17 (40:12) Jak chce, ohání ocasem svým, ackoli jest jako cedr; žily luna jeho jako ratolesti jsou spletené.
18 (40:13) Kosti jeho jako trouby medené, hnátové jeho jako sochor železný.
19 (40:14) Ont jest prední z úcinku Boha silného, ucinitel jeho sám na nej doložiti muže mec svuj.
20 (40:15) Hory zajisté prinášejí mu pastvu, a všecka zver polní hrá tam.
21 (40:16) V stínu léhá, v soukromí mezi trtím a bahnem.
22 (40:17) Dríví stín dávající stínem svým jej prikrývá, a vrbí potocní obklicuje jej.
23 (40:18) Aj, zadržuje reku tak, že nemuže pospíchati; tuší sobe, že požre Jordán v ústa svá.
24 (40:19) Zdaž kdo pred ocima jeho polapí jej, aneb provazy protáhne chrípe jeho?