2. Královská

Kapitola 3

1 Joram pak syn Achabuv pocal kralovati nad Izraelem v Samarí léta osmnáctého Jozafata krále Judského, a kraloval dvanácte let.
2 A cinil to, což jest zlého pred ocima Hospodinovýma, ac ne tak jako otec jeho a jako matka jeho; nebo odjal modly Bál, kterýchž byl nadelal otec jeho.
3 A však v hríších Jeroboáma syna Nebatova, kterýž k hrešení privodil Izraele, vždy vezel, a neodstoupil od nich.
4 Mésa pak král Moábský mel hojnost dobytka, a dával králi Izraelskému sto tisíc beranu, a sto tisíc skopcu i s vlnou.
5 I stalo se, když umrel Achab, že se zprotivil král Moábský králi Izraelskému.
6 Tedy vytáhl v ten cas král Joram z Samarí, a sectl všecken Izrael.
7 A když táhl, poslal k Jozafatovi králi Judskému, aby mu rekli: Král Moábský zprotivil mi se. Potáhneš-li se mnou proti Moábovi na vojnu? Odpovedel: Potáhnu. Jako jsem já, tak jsi ty, jako lid muj, tak lid tvuj, jakž koni moji, tak koni tvoji.
8 Zatím rekl: Kterouž pak cestou potáhneme? Odpovedel: Cestou poušte Idumejské.
9 A tak vytáhl král Izraelský a král Judský i král Idumejský. A když objíždeli cestou za sedm dní, nedostávalo se vody vojsku a hovadum jejich, kteráž meli s sebou.
10 I rekl král Izraelský: Ach, beda! Nebo povolal Hospodin trí králu techto, aby je vydal v ruku Moábovu.
11 Ale Jozafat rekl: Není-liž zde proroka Hospodinova, abychom se otázali Hospodina skrze neho? Odpovídaje pak jeden z služebníku krále Izraelského, rekl: Jestit zde Elizeus syn Safatuv, kterýž líval vodu na ruce Eliášovy.
12 Tedy rekl Jozafat: U tohot jest slovo Hospodinovo. I šli k nemu, král Izraelský a Jozafat, i král Idumejský.
13 I rekl Elizeus králi Izraelskému: Co mne do tebe? Jdi k prorokum otce svého a k prorokum matky své. Rekl jemu král Izraelský: Nikoli, nebo povolal Hospodin trí králu techto, aby je vydal v ruku Moábovu.
14 K tomu rekl Elizeus: Živt jest Hospodin zástupu, pred jehož oblícejem stojím, bycht sobe nevážil Jozafata krále Judského, nepohledel bych na te, ani popatril.
15 Ale nyní privedte mi toho, kterýž by umel hráti na harfu. A když on hral, byla nad ním ruka Hospodinova.
16 I rekl: Takto praví Hospodin: Nadelej v tomto potoku množství dolu.
17 Nebo toto dí Hospodin: Neuzríte vetru, aniž uzríte prívalu, však potok tento naplnen bude vodou, tak že píti budete i vy i množství vaše, i hovada vaše.
18 A i to málo jest pred oblícejem Hospodinovým, nebo i Moábské dá v ruku vaši.
19 A zkazíte všeliké mesto hrazené, i všeliké mesto výborné, též všecko stromoví dobré zporážíte, a všecky studnice vod zasypete, a všeliké pole dobré kamením priházíte.
20 I stalo se ráno, když obetována bývá obet suchá, a aj, vody pricházely cestou od strany Idumejské, a naplnena jest zeme vodami.
21 Všecken pak Moáb uslyšev, že by vytáhli králové, aby bojovali proti nim, svolali se všickni, od toho, kterýž se pasem opásati muže, a výše, a postavili se na pomezí.
22 Potom ráno vstavše, když slunce vzešlo nad temi vodami, uzreli Moábští naproti ty vody rdející se jako krev.
23 A rekli: Krev jest. Jiste žet jsou se pohubili ti králové, a zabil jeden každý bližního svého; protož nyní k loupežem, ó Moábští! A prišli až k ležení Izraelskému.
24 Tedy povstavše Izraelští, porazili Moábské, kteríž utíkali pred nimi, a oni porazili je porážkou velikou, také i v jejich krajine.
25 Nebo mesta jejich zborili, a na všeliké pole výborné házejíce jeden každý kamením svým, naplnili je, i všecky studnice vod zasypali, a všecko stromoví dobré zporáželi, tak že toliko nechali u Kirchareset zdi jeho. Protož shlukše se prakovníci, dobývali ho.
26 A vida král Moábský, že jsou mu silní bojovníci ti, vzal s sebou sedm set mužu bojovných, chte se probiti skrze vojska krále Idumejského. Ale nemohli.
27 Procež jav syna jeho prvorozeného, kterýž mel kralovati místo neho, obetoval jej v obet zápalnou na zdi. I stalo se rozhnevání veliké proti Izraelovi; protož odtrhše od neho, navrátili se do zeme své.